Doupovské hory – zapomenutý kraj (část 1.)
Včera byla neděle velikonoční, nebo-li Boží hod. Doma je všechno připravené, nazdobené, tak proč nevyrazit na výlet. Sešlo se nás osm lidí, odhodlaných k celodennímu pochodování nedotčenou krajinou, k porušování všech zákazů, kterých cestou nebylo málo a k riskování pokuty za nedovolený vstup na území vojenského újezdu.
Začali jsme v Kyselce. Ano, v té Kyselce, kde žil Heinrich Mattoni (* 1830 - † 1910) a odkud dnes mimo výbornou vodu proudí i obrovské zisky. Na bývalých lázních to ovšem vidět není. Jsou v soukromých rukách a zdevastované tak, že si to jen málokdo dokáže představit.
Přesto, že jsou všude cedule, které zakazují vstup na pozemek, vstoupili jsme.
Bývalá vila pana Mattoniho:
Lázeňský dům:
Pramen minerální vody (mimochodem, je výborná):
Opravená vyhlídka nad Kyselkou:
Trocha historie:
Historie značky začala v roce 1864, Heinrich Mattoni převzal stáčírnu minerální vody v lázeňském městě Kyselce. Mattoni rozšířil provoz postavením moderní stáčecí linky a založil také distribuční síť k dodávkám vody lázeňským hostům v Kyselce, Karlových Varech a v celých Čechách. V 80. letech devatenáctého století už patřila značka Mattoni k nejznámějším v Evropě. V roce 1910, kdy Mattoni zemřel, vyvážela továrna 10 milionů lahví do zahraničí.
Přes soukromý pozemek jsme se dostali na turistickou trasu, lemovanou bučinami a cedulemi se zákazem vstupu, tentokrát na vojenské území.
Cedule:
Trocha historie:
1953 – Stát potřebuje silnou armádu a silná armáda potřebuje místo na cvičení. Na základě zákona č.169/1949 o vojenských újezdech vzniká v Doupovských horách vojenský výcvikový prostor, označovaný podle nejvyššího vrcholu jako "Vojenský újezd Hradiště". Během let 1953 – 1955 je z Doupovska odsunuta většina zbývajících obyvatel. V roce 1961 je při sčítání na území 330 km2 zjištěno 601 obyvatel, bydlících v okrajových vesnicích.Pro tanky a pěchotu je třeba mít krajinu přehlednou. Tanky a buldozery se daly do díla. Na území vojenského újezdu bylo zlikvidováno více než 2 600 domů, 12 kostelů, 3 hotely, 87 hostinců, 36 mlýnů, 16 pil, několik velkostatků, 2 zámky, klášter, pivovar, lázně, bezpočet kaplí a božích muk. Beze stopy zmizelo okresní město Doupov i 67 obcí, osad, horských samot a dvorců s celou sítí kamenitých a štěrkových silnic a horských cest. Vojenský výcvikový prostor je určen k výcviku pozemního vojska, letectva a protivzdušné obrany, a to i s použitím ostrého střeliva. Celková výměra újezdu je 33 015 ha. Na příjezdových cestách k prostoru jsou umístěny výstražné tabule upozorňující na zákaz vstupu.
Po několik desetiletí byly veškeré informace týkající se Doupovských hor prakticky nedostupné. Přírodovědci neměli šanci provádět na území jakékoli formy výzkumu, stupeň utajení vojenských dat byl vysoký. Pro zájemce byly k dispozici pouze obecné charakteristiky území, případně předválečná literatura.
Vodní zdroje:
Podzemí:
Skalky skřítků:
Trocha informací:
Doupovské hory jsou stratovulkánem, tvořeným střídajícími se polohami nesouvislých sopečných vyvřelin a lávy. Střed kráteru ležel přibližně v místech bývalého Doupova. Vrchol sopky byl v závěru činnosti patrně rozmetán výbuchem. K povrchu podél zlomů pronikají termální prameny, chladné kyselky a suché výrony oxidu uhličitého. Geologicky významné jsou některé typické ukázky vulkanické činnosti stratovulkánu, lokality mineralogické (hyalit – Valeč) i paleontologické. Z geologického hlediska představují Doupovské hory unikátní fenomén.První moderní ucelený průzkum fauny byl v Doupovských horách proveden až v letech 1987 – 1989. Výzkumem bylo zjištěno, že se zde vyskytuje 57 druhů savců a přes 260 druhů ptáků. Otevřená lesostepní krajina představuje útočiště pro druhy, jejichž populace jsou v kulturní krajině oslabené nebo z ní zcela vymizely. Zdejší pozemky byly též ušetřeny intenzifikace zemědělství a přemíry dusičnanů a pesticidů.V tekoucích vodách se vyskytuje střevle potoční a pstruh potoční, bezpečné indikátory čistých vod. Hojní jsou obojživelníci a plazi – skokan ostronosý, mlok skvrnitý, čolci, zmije obecná, pro užovku stromovou je zdejší oblast jediným známým místem výskytu v Čechách a lokality jsou přísně tajeny.Ptákům velice vyhovuje otevřenost krajiny a relativní klid. Najdeme tu čápa černého, luňáka červeného, krahujce, motáky, včelojeda lesního, jen kání tu každoročně hnízdí přes sto párů. Výr velký hnízdí v počtu několika desítek párů, ale vyskytují se i další druhy – skorec vodní, sluka lesní, bekasina otavní, dudek chocholatý, zdejší krajina je ideální pro koroptev a křepelku polní. Byly zde zaznamenány i takové rarity jako je orel křikavý, sovice sněžná a tenkozobec opačný.
Ze savců zde žije vydra říční, bělozubka bělobřichá, plšík lískový, a mnozí další. Výborně se tu daří lovné zvěři – muflonům, jelenům, daňkům i divokým prasatům. Však toho důstojníci využívají a mnohdy zní z kulovnic celé salvy.
Bylo to úžasné. Přes cestu nám přebíhala divoká prasata, dokonce i bachyně se selaty, laně a jeleni, ale všechna zvířata byla moc rychlá na to, aby se nechala vyfotit.
Tak jen jedno, z velké dálky vyfocené, stádo:
Trocha informací:Na území Doupovských hor jsou dvě ucelené formace flóry, a to původní bučiny, často ještě původního pralesovitého charakteru, a útvary křovinných lesostepí, pravděpodobně nejrozsáhlejší v ČR. Raritou jsou bukové porosty "ječmenkové bučiny", které se prakticky od roku 1945 vyvíjejí bez zásahu člověka. Před našima očima se tady uskutečňuje úžasný ekologický experiment. Z přečetných druhů vzácných rostlin jmenujme alespoň koniklec luční, koniklec otevřený a hvozdík pyšný.
Porost:
Je to krajina, kterou máme odloženu na horší časy a záleží jen na nás, zda ji i takovou předáme dalším generacím. Je jen na nás, zda ji zlepšíme nebo zničíme. Využití krajiny Doupovských hor bude zcela jistě předmětem mnoha diskusí, ale převládá stanovisko, že při zodpovědném přístupu k otázce ochrany přírody ze strany armády je v současnosti optimální ochrana území v rámci vojenského výcvikového prostoru.
