Dožínky (také obžinky, dožatá, dóženek, dožitá, dočesná, žnivuvka, ožinek, znivý) je slavnost na ukončení žní. Slavnost může zahrnovat odvážení posledního snopu  z pole, předání dožínkového věnce a přání («vinšování») hospodáři; potom následuje hostina s hudbou a tancem. Věnec se schovával v hospodářství do Vánoc nebo až do příštích žní.

Slavnost, kterou se ukončují žně, lze najít téměř ve všech zemědělských kulturách. Ve vyspělém zemědělství, které se často vyznačuje jednou převládající plodinou, představuje její sklizeň největší praktický zlom v průběhu roku: znamená konec období nouze a přechod k (dočasnému) nadbytku potravy. Proto se čas dožínek v mnoha společnostech pokládal za začátek nového roku, jako je tomu dodnes se školním rokem; lednový začátek roku je odložen o 4 měsíce a vznikl patrně jako lhůta pro zaplacení daní.

Pokud víme, všechny tradiční zemědělské společnosti spojují se svátkem dožínek:

1. příležitost ke společné oslavě;
2. oběť části úrody;
3. poděkování za sklizeň jako dar od Boha;
4. rituální „uvolnění“ nové sklizně, která se teprve smí začít spotřebovávat.

Aby byl svátek opravdu společný a mohla se sejít i širší společnost, slavil se v předem stanovený den, například zářijového úplňku.

Dožínky je nádherný svátek dodržovaný hlavně na vesnicích a proto Zlatokopky tvořily na toto téma. Pojďte i Vy oslavit s námi tento krásný letní svátek.

Hlasujte prosím

pro 3 výrobky (hlasy mají stejnou váhu). Budeme se těšit i na Vaše případné komentáře.

Hlasování bude ukončeno 23. 8. 2014 ve 12:00.

Děkujeme