Občas se zamýšlím nad praktičností drátovaných výrobků. A po očku se dívám, co dělá konkurence :)) Občas se nestačím divit. Závěry se dají sepsat do několika bodů:

1. Budem předpokládat, že zákazník nemá hroší kůži... tak by bylo hezké zabrušovat konce drátu, případně je svinout do spirálky, když nezabrušujeme. Pilník se dá koupit v železářství, stačí i pilník na nehty (na měkčí dráty stačí bohatě).

2. Křivé tvary: zvlášť u symetricky zamýšlených šperků jde poznat každá odchylka. Lze použít tlustší drát, nebo si tenčí drát roztepat kladívkem (zpevní se tím). Nebo dělat z tenkého drátu menší tvary, pak se nezkřiví.
* křivými tvary nemám na mysli umělecký záměr.
Tak mě napadá další věc - gravitace. Když na spirálku z tenoučkého měděného drátku dáte skleněné korálky (ne rokajl, prostě větší korálky), tak nebude držet tvar. Položená jo, při zavěšení se ale vytahá.

3. Navazování, zakončování tenkých drátků: začátek práce by měl být dobře zajištěný. Aby se drát nezačal uvolňovat hned od začátku. Zakončení totéž. Když na konci tenký drát dvakrát obtočím a ucvaknu konec, je otázkou času, kdy se šperk rozpadne.

4. Konce tenkých drátků píchají jako jehly, proto je vhodné je někam zastrčit a přitlačit (přimáčknout).

Je mi jasné, že tímto blogem si popularitu nezískám a dost lidí naštvu. Berte to s rezervou :) Ze začátku jsem byla uražená, když mi někdo radil a "kecal do tvorby" :)) Zpětně si myslím, že mi "remcání" kritiků moc pomohlo.

Hezký den, E.