Býti dřevem je vysoké a skvostné poslání, neboť to znamená být hladký, teplý v barvě, příjemný na hmat,všelijak pruhovaný a žíhaný, lesknout se v pokoji a zrovna mluvit, přičemž polovičku slov dodává příroda a polovičku lidská práce. Nábytek, který nic nevypovídá o přírodě a truhláři, je špatný nábytek. Býti dřevem dále znamená uchovat jistou pokoru a prostotu, nevystrkovat příliš ostré rohy, mít loajální ochotu sloužit a nehonit se po žádné okázalosti a výzdobě, neboť to je dřevěného hlediska nemístné. To vše jsou intimní ctnosti, k nimž dřevo má od přírody náklonost, jen špatný člověk je nutí chovat se falešně a neskromně. Chceli-li mít skříň nějaký vzletný ideál, ať je více dřevem než architekturou. Dnes se bydlí hůře, především nebydlí se tak ctnostně. Nejsme obklopeni prostými věcmi, jsme-li chudí, ale jsme obklopeni věcmi fórovými. V životě našich dědů nebylo zbytečných a falešných věcí, nebylo laciného a sprostého luxusu, protože vůbec nebylo luxusu, nebylo náhražkových hmot, protože nebylo úmyslu něco předstírat.

Karel Čapek, Na břehu dnů