Jmenuji se Lída, ale mnoho mých přátel mi říká vevinka. Přednost nedávám ani jednomu z těchto oslovení, líbí se mi obě....

Je mi 48 let. Narodila jsem se ve znamení blížence s ascendentem v panně... vražedná kombinace!

Každý, kdo mě zná, mě miluje, ale i nenávidí (myslím, že to musí nutně platit i o mých blízkých, jen ti si tak nějak víc uvědomují, že je pohodlnější mě milovat... neberu jim tedy iluze)

Již 30 let žiji s jediným chlapem, o kterém tvrdím, že ve chvíli, kdy se o mě začal zajímat, tak jsem ho rafla a nepustila, protože dalšího světce, co by se mnou vydržel, bych těžko našla. Dokud jsem v jeho očích tou jedinou na světě, jsem skvělá, milující, laskavá, obětavá. Pokud by ale jen malinko naznačil, že tomu tak není, stala by se ze mě vražedkyně, lvice, drak, případně něco podobného.

Za děti mi osud vybral jednu úžasnou dívenku, vlastně již dospělou ženu (že bych tak stárla?!), které jsme dali jméno Evička a měla začátkem května 25 let. Utekla mi... asi to se mnou nebyl takový med, jak jsem si malovala... Žije teď přes půl republiky, vlastně více než půl a vidím ji jen občas. Ale mohu-li to objektivně zhodnotit, velmi dobře si rozumíme, jsme více méně kamarádky, blízké přítelkyně.

Syn Petr má v srpnu 22 let. Je to lev se vším všudy. A dělá mi radost. Nejmladší Martin měl v prosinci 18, flegmatika jeho kalibru mi osud poslal asi proto, abych se naučila ovládat. Ale je pravda, že mi dává zabrat víc, než kolik zvládli ti starší dohromady.

Jakožto správný blíženec se neumím soustředit na jedinou činnost, proto se i na fleru profiluji do dvou svých profilů. Dr. Jekyl a Mr. Hyde.... vlastně ne, to jsem si popletla... vevinka46 a vevinka keramik.

Bydlím v paneláku, takže pořídit si dílnu v bytě, bylo čiré šílenství. Rezignovla jsem na pořádek a dílna pomalu prostupuje do všech místností. Je to pro mě docela pohodlné!

A v tomto chaosu s námi žije 5 kočiček. Jeden je starý perský kocourek, je mu 15 let. No a pak 4 toulavé kočičky, co si mou péči  získaly díky svým nemocem - černý kocourek přišel díky zlým lidem o očičko, zrzavý kocourek se u nás objevil se zlámanou nožičkou, loňské krásné kotě pajdalo (přešlo ho to jen co mělo u nás doma jisté místo.) A pak bílooranžová kočička, kterou jsem si vzala pro její kočičí krásu.

Miluji přírodu a hlavně své květinky.

Jo, a pokud jste to ještě nezjistili, tak jsem děsně ukecaná!