Ještě než skončil podzim, vypálili jsme poslední Raku.

Podívat se na něj důkladněji můžete v  mém obchůdku.

A teď něco málo o něm a mé polní peci v které Raku vzniká.

Postavila jsem ji v roce 2009 mimo lidská obydlí, aby si tam mohla v poklidu tiše pobafávat, když má zrovna něco na práci. Takže myslím, že výpal v ní odpovídá všem těm japonským pravidlům, kdy se má keramik plně soustředit na svou plamennou pec a ona na něj.

A tak se tam na kopci skryti ve vysoké trávě spolu často soustředíme.

Pec má dvě topeniště, kopulovitý tvar a vzpřímené vedení plamene. Stavebním materiálem byl místní jíl.

Pro ty jež netuší zhola nic o raku:

Raku je keramika pálená v plamenné peci, určená k čajovému obřadu. První Raku bylo vypáleno již v 16.stol.. Jeho domovinou je Japonsko, ale oblíbili si jej keramici snad z celého světa a technologii výroby rozvíjeli a stále rozvíjí dál a dál a dál ... A tak je to snad jedna z nejatraktivnějších technik plamenného výpalu keramiky.

Misky na fotkách jsou páleny technikou amerického raku. Zboží rozžhavené na 980°C se vytahuje z pece a v tomto stavu je posypáváno hoblinami, jež se na něm vznítí, dusí se a dochází k redukci.

Myslím, že raku není a nikdy nebude keramikou, jako užitkovým předmětem. Každý kus je naprostý soliter a to z něj dělá výtvarno. Každá miska, nebo váza tohoto druhu je mapou krajin a vesmírem barev a vždycky vás nově překvapí svým vzhledem. A to není jen fráze.