Občas jsem tázán, co vlastně je eloxovaný hliník, který ve své tvorbě tak hodně používám. Jak se eloxování provádí, co vlastně znamená a jaké má takto upravený hliník vlastnosti. Toto je jen stručné vysvětlení, ale časem rád přidám více informací.

Eloxování je technický termín a zaslouží si vysvětlení. Především jde o nejlepší dostupnou povrchovou úpravu hliníku. Je široce používané, protože zvyšuje jeho odolnost proti poškrábání, oděru, i povětrnosti. Běžně je možné ho vidět na automobilových součástech, okenních rámech nebo částech jízdních kol (oblíbené jsou například barevné pedály). Ale eloxovaný hliník je k nalezení i na kapesních fotoaparátech, mobilních telefonech, MP3 přehrávačích (velmi známé jsou například barevné přehrávače iPod) či na rámečcích brýlí - většinou všechno co má kovový povrch s výraznou metalickou barvou, je eloxovaný hliník.

Při eloxování je za pomoci elektrického proudu na povrchu hliníku vytvořena tvrdá vrstva oxidu, která je k povrchu hliníku chemicky vázaná. Hliník samotný je měkký a velmi špiní, snadno se otírá. Tomu je eloxováním zabráněno, vrstvu oxidu jde odstranit jen broušením nebo agresivními chemikáliemi. Na druhou stranu pod touto pevnou vrstvou je stále jen měkký hliník a proto při kontaktu s ostrým předmětem povrch stále může získat rýhu. Nicméně většinou se při tom jen eloxovaná vrstva vmáčkne do hliníku, ale zůstane celistvá a udrží si i barvu.

Použití hliníku u šperků není tak neobvyklé, jak se může zdát, šperkaři je s oblibou využíván už po mnoho desetiletí. Mezi nejznámnější současné šperkaře využívající hliník patří například švýcarská šperkařka Ursula Müller nebo britští šperkaři Jane Adam, John Moore a Lindsey Mann.

V případě šperků jako náušnice a přívěšky vydrží hliník léta bez výrazných známek nošení. U šperků, které jsou vystaveny většímu odírání, jako prsteny, náramky a manžetové knoflíčky, se nevyhnutelně časem vždy pár škrábanců objeví. Vše však závisí na (ne)opatrnosti nositele a jeho odhodlanosti o hliníkové šperky řádně pečovat.