A konečně se dotává i na techniku, kterou jsem zprvu odmítala. Co může být zajímavého na tisku, když si šablonu nenavrhnu a nevyrobím sama? Copak já, která umím namalovat skoro cokoliv, mám používat prefabrikované tvary, vyrobené někým jiným? No fuj, co to po mě chcete?

Jenže děti v klubu, kde dělám lektorku, měly jiný názor. Tato technika je zaujala svou jednoduchostí. Stačí tvar vyřezaný z pěnové hmoty natřít barvou na textil a tisknout. Hned mají pěkné, vlastnoručně vyzdobené tričko. Samosebou, že děti si vybíraly hlavně tvary jako jsou autíčka nebo celé kytičky. Tiskly zvířátka a motýlky... Jeden tříletý klučina se však nechal ovlivnit. Vybrali jsme jeden jednoduchý geometrický tvar, bílé tričko a dvě barvy. Natírala jsem mu matrici a nechala ho tisknout. To co vzniklo, mě nadchlo. Ano, takhle to budu dělat taky.

Jaká je to relaxace. Vybrat si jeden drobný tvar, jednu barvu a pojednat velkou plochu. Tisknu a tisknu a přitom si přemýšlím... Pak přišly nové nápady. Co takhle netisknout všude, ale jen někde? Potisknout jen rukáv nebo rameno. Pár květů podél nohavice a jeden na kapsu. A co oživení - akcent jiné (nejlépe doplňkové) barvy? K oranžové modrou, k zelené červenou. Jen jeden jediný tvar jiné barvy na pečlivě vybraném místě. Báječný efekt!

A pak že tisk je nudný a málo kreativní. Že jsem trefila do černého, potvrdila reakce zde na Fler. První kousky se prodaly během týdne. Škoda, že nemám víc času na tvorbu. Ale zase: nemusí to mít každý, ne? Když jde o originály. Aby se mi nevyčerpaly nápady. Oživení musí být jako šafránu a ne záplava. Takže si počkejte.

Navíc to vůbec není rychlá technika. Zkuste si potisknout košili velikosti L tvarem o rozměrech 1 x 2 cm, pečlivě vybírat kam, odhadovat přesné vzdálenosti, aby se tvary nepřekrývaly,... Jak říkám, relaxace. A pak se barvy musí zažehlit alespoň 3 minuty.

Není to nuda a není to fádní, to už teď vím také.