Jdu si takhle fotit košíky k rybníku, nevím proč jsem je chtěla vyfotit na hladině, asi záchvat kreativity. Jako svoji asistentku jsem vzala malou.
Hodím prkno do vody a prkno plave, jdu pro košíky, prkno uplavalo, dávám košíky Mařence a mažu pro prkno. Držím prkno, Mařenka mi přinesla košíky, zapomněla si sice sundat boty a ponožky, ale čert to vem.
Položím na prkno košíky a slyším žbluňk. Do vody mi spadl telefon, vytáhnu telefon, běžím na břeh, rozložím, vysuším a mažu pro košíky, které mi zase uplavaly. A slyším plác, do vody mi spadla cíga, vylovím cíga a hážu je na břeh. Ovšem svým něžným a drobným stokilovým tělem vytvořím na hladině vlnu, podobající se tsunami a prkno se převrátilo i s košíky.
Vzala jsem tedy druhou sadu košíků a zkusila to ještě jednou. Košíky jsou na prkně, foťák připravený a nic mi nepadá do vody, jen ten úhel se mi nezdá, chtělo by to trochu víc čelně. Stojím po kolena ve vodě a hodlám si přičapnout, asi tušíte, co se stalo, cítím, jak vlhkost stoupá a stoupá až po prsa.
Komplet zráchaná lezu na břeh, malá cupitá pro košíky, které opět vzaly kramle. Na břehu zjišťuji, že jsem si zapomněla vypnout blesk.
To byla poslední kapka, balíme a jdeme domů. Malou asistence moc bavila, je to vidět z jejího výrazu, příště určitě zase ráda mamince pomůže.
Telefon to rozchodil, tedy na pár měsíců, před deseti dny odešel do věčných lovišť. Budiž mu kontejner na elektro lehký.
Pokud potřebujete něco vyfotit a nevíte si rady, ráda nafotím, říkají, že jsem odborník :o))))
