První květnový víkend jsem strávila malým výletem do Holandska, tak se pojďte na pár zajímavých míst postupně podívat se mnou.

Neděle byla nejdeštivějším dnem našeho výletu a naplánovanou jsme měli prohlídku Rotterdamu. Rotterdam je druhé největší Nizozemské město a zároveň největší Evropský přístav pyšnící se především velmi moderní architekturou. Pro mě zůstává městem mrakodrapů, ale na ty se podíváme v jiném článku.

Tu neděli jsem si asi nejvíce užila návštěvu Sonneveld House. Stavba je součástí Het Nieuwe Instituut a je jednou z nejlépe zachovalých staveb z období Nieuwe Bouwen style, tzv. holandského funkcionalismu. Dům byl navržen ve 30tých letech architektonickým studiem Brinkman a Van der Vlugt na objednávku továrníka Albertuse Sonnevelda. Dům je od roku 2001 otevřen jako muzeum patřící do sítě Iconic Houses Network a odhaluje velmi poutavě způsob života v tehdejší době.

Pan Sonnenveld pracoval celý svůj život pro tabákovou společnost Van Nelle. Začínal ve svých 14 letech jako juniorní úředník, po večerech se učil jazyky a bral různé technické kurzy týkající se tabákového průmyslu a ve svých 24 letech si vysloužil první služební cestu do Spojených států, které si zamiloval. Ve 34 letech se stal zástupcem ředitele a ve vedení továry pak zůstal až do odchodu do důchodu. V roce 1912 se oženil s Gésine Bos a měli spolu 2 dcery, starší Magdalenu (přezdívanou Puck) a o osm let mladší Gésin (Gé).

V roce 1929 si objednal stavbu rodinného sídla, kde rodina žila od roku 1933. Rodina nechala svůj starý majetek i život za sebou a rozhodla se žít velmi moderně. Brinkman a Van der Vlugt (jejichž nejznámější dílo je právě továrna Van Nelle, která se dnes pronajímá na společenské akce) nenavrhli pouze dům, ale i veškeré interiéry a jejich práce je jedním z prvních příkladů, jak produkty jednotlivých dodavatelů sjednotit celý interiér. Veškerý nábytek byl objednán od W.H. Gispena a uzpůsoben prostoru na míru, textil zase od firmy Metz & Co. Navíc byl dům vybaven všemi výstřelky tehdejší moderní techniky, jimiž se pan Sonneveld inspiroval právě na svých cestách do USA. Do všech pokojů, včetně pokojů služebnictva, byl například zaveden jakýsi „sound systém“. Přímo z postele si každý mohl regulovat zvuk – pouze rodiče však mohli přeladit na rádiu i stanici. Ve všech pokojích byl zaveden i telefon.

Elektrický zvonek na přivolání služebnictva byl zabudován přímo do jídelního stolu v jídelně. Další signály služebnictvu byly dávány skrze domácí telefon a také světelnými signály, kdy podle barvy světla mohly služebné poznat, ze které místnosti jsou volány. V domácnosti žily dvě služebné, které se staraly o úklid domácnosti a střídaly se v přípravě jídla, dále řidič a zahradník. Jedna ze služebných dokonce během rekonstrukce domu, před jeho otevřením pro veřejnost, poskytla spoustu cenných informací o tehdejším životě. Služebnictvo v tomto domě si žilo celkem luxusně a na čas zde strávený vzpomínalo s potěšením, i přesto že paní domu byla velice přísná a tak trochu „úchylná“ na čistotu.

Příkladem toho, jak si pán domu potrpěl na nejnovější technické vymoženosti, okoukané na cestách v USA, je i sprcha v koupelně rodičů s 10ti masážními tryskami, kterou si rodina nechala zřídit v době, kdy mnoho domů nemělo ani koupelnu. Ta sprcha vypadá úplně jako moderní současný kousek. Dcery si jednou počkaly, až rodiče nebudou doma, a místo toho aby uspořádaly pořádný mejdan, tak si šly užívat masážní sprchy do koupelny rodičů, kam normálně nesměly (měly svojí koupelnu s vanou). Matka byla ale velmi zatížená na naleštěné povrchy, takže musely pak celý sprchový kout vyleštit do sucha, aby nic nepoznala.

V přízemí domu byly pokoje služebných, prádelna a přijímací pokoj.

V současnosti se zde nachází také pokladna, kde dostanete poslechového průvodce a apartní látkové návleky na boty :)

V prvním patře se nachází jedna velká místnost, kterou bylo možno oddělit pohyblivými přepážkami.

Obývací pokoj

Pracovna

Jídelna

Kuchyň s jídelním koutkem pro služebnictvo. Zásoby se přivážely přímo od služebního vchodu do kuchyně výtahem.

Zrcadlová podlaha není původní – to je ten důvod pro návleky :)

Ve druhém patře se nacházely obytné místnosti.

Ložnice děvčat – Puck měla modrou a Gé žlutou, vybavením v podstatě identické a spojené koupelnou

Ložnice rodičů s již zmiňovanou koupelnou a velikou šatnou

Pokoj pro návštěvy. Většinou tu přespávaly kamarádky děvčat a také používaly jejich koupelnu

Třetí patro s terasou bylo z důvodu nepříznivého počasí bohužel uzavřené.

V interiérech i na chodbě je jasně patrné, že barvy hrály nejen estetickou, ale i jakousi praktickou roli. V chodbách domu je chytře zakomponována spousta úložných prostor a podle barvy dveří služebnictvo hned vědělo kam pro co jít.  

Doufám, že jste si návštěvu tohoto zajímavého prostoru užili. V Holandsku se ještě určitě v některých foto-toulkách zastavíme.