Fotografie není uměním! A to řek kdo?

 Tak se mi zdá že při umění se zapomíná na autora, a spíše  kupující zajímá rok vzniku a renovovanost autora. Ona  renomovanost však opět úzce souvisí ze stářím díla a autora  protože se u ní hodnotí počet výstav a akcií na kterých bylo dílo  viděno. Takto autor většinou na důchodu nebo mrtev  dostává sice prestiž, ale nezblívá mu moc času, nebo už nemá  žádný si ji užít. 

Majetní akcionáři kupují takto díla z jednoho důvodu: jediné co si koupit nemohou je čas a tito díla jim poskytují imaginární vládu nad nezvratitelným - smrtí. Moderní umění, s rokem vzniku 2000 a více sou takto nedoceněná a přivádí mne do rozpaků když se z umění stává spíše gíč kde rozhodují o prodejnosti nějaké 4 čísla. 

Mimo to je tu povědomí že fotografie přestala být uměním. Ptám se tedy proč? Z vlastní sušenosti mohu říct že do jedné finální fotografie která má mít nějakou výpovědní hodnotu jsem neinvestoval jenom 30 nebo 40 snímku oné kompozice. Najít takovou kompozici totiž trvá jistý čas, a při něm fotograf zachycuje stovky a tisíce různých nepodarků které chtěnou výpovědní hodnotu nemají.

Na druhé straně sou tu také lidé kteří neuznávají dodatečnou úpravu v pc. Na ní při každé své fotografií strávím 3 až 6 hodin čistého pracovního času. Teda nemohu souhlasit že práce na fotografií je jednoduše zmáčknutím jakéhosi tlačítka na aparátu. Úsilí, vynaložené na vznik takového díla často převyšuje to vynaložené na vznik malby. 

Nestavím fotografií ani nad ale ani pod malby, protože oboje je sebevyjádřením autora prostřednictvím dvojakého přístupu. Byl bych však rád kdyby u koupě umění rozhodoval dojem nakupujícího a  ne rok vytvoření. Ono bazírování na tomto roku totiž velmi omezuje samotný požitek při sledování díla když už je na stene doma. Tam totiž rok je vyznačen pouze malými znakmi dolů, zatímco dílo je 99 procent plochy.

Za případné gramatické chyby se omlouvám jelikož jsem ze Slovenska.

Michal Guľáš