Už jako malá holka jsem trávila prázdniny u babičky, která pletla a háčkovala. Pletení jsem zkoušela, ale nepřirostlo mi to tak k srdci jako háčkování . Co jsem tam byla na návštěvě, vždycky jsem si něco háčkovaného donesla domů. Jak šel ale čas, roků přibývalo a prázdniny jsem začala trávit jinak než u babičky. Procházky z klukem byly hezčí a příjemnější .

Teď jsem mamča jsou cácorek a manželka skvělého muže (procházky byly tak hezké, že jsem si ho vzala ). Opět jsem se k háčkování vrátila, ale měla jsem zato,  že jsem na to po těch 12 letech zapoměla a ejhle, nebyla to pravda, šlo to samo. Říká se, že jízdu na kole taky nezapomenete a je to fakt. Nakoupila jsem si potřeby k háčkování a začala jsem. Dcerka (Nikolka)  byla nadšená když jsem jí řekla, že to bude kabelka pro ni, netrpělivě čekala, až bude hotová a může se začít chlubit.

Teď za mnou chodí ona, abych jí to naučila , problém máme ale v tom, že já jsem levačka a Nikolka pravačka  tak to zkoušíme zrcadlově , už se těším až si taky něco uháčkuje, třeba jen jednoduchý provázek, ale jelikož jí je 5 let, tak zatím zápasí s tím, aby se do toho nezamotala .

 mmch to je ona, moje Nikolka

   a to jsou obě moje holky (bez sebe ani ránu).