Havran a vrabec 

Jednoho dne se na pusté pláni potkali dva ptáci – statný havran s lesklým peřím a malý vrabčák s rozčepýřenými pírky.

Havran si pyšně nafoukl hruď. „Podívej se na mě! Jsem velký a silný, umím létat vysoko a mé peří se krásně leskne na slunci!“

Vrabčák se nedal. „A já zase umím být rychlý, hbitý a najdu jídlo i tam, kde bys ho ty nečekal!“

Začali se předhánět. Havran vzlétl vysoko a ukázal, jak daleko vidí. Vrabčák zase ukázal, jak umí kličkovat mezi větvemi a najít nejmenší drobky. Každý měl svou přednost, ale žádný nechtěl uznat, že i ten druhý je v něčem dobrý.

Nakonec kolem prošla stará sova a moudře pravila: „Každý z vás je jedinečný. Havrane, ty jsi silný a moudrý, ale vrabčák je rychlý a vynalézavý. Spolu byste mohli být skvělí přátelé, místo abyste se hádali o to, kdo je lepší.“

Ptáci se zamysleli a nakonec se usmáli. Každý si uvědomil svou hodnotu – a místo soupeření si začali pomáhat.

Každý má své silné stránky, ale skutečná moudrost je v tom, když je dokážeme ocenit i u druhých.

Ilustrace na desce.  Akryl.  Volná k prodeji u mě na profilu.