Převážná část přírodního hedvábí se získává z výměšků housenky bource morušového. V Číně se používalo hedvábí již asi před 5000 lety na struny a rybářské šňůry, do Evropy se dostalo teprve před 1500 lety. Čína ovládá i v současné době podstatnou část výroby a obchodu s tímto zbožím.
Mimo výměšku bource morušového se k textilnímu zpracování hodí t.zv. planá hedvábí (asi 5-10 % celkového množství), z nichž nejznámější je tussah (lat.: Antheraea). Housenka tohoto druhu se živí hlavně dubovým listím, vlákno se získává z kokonu po vylíhnutí motýla.
Údajně nejjemnější přírodní vlákno s průměrem 4 µm předou pavouci druhu Nephila a Agriope.
Přímý chov pavouků na vlákno je prakticky nemožný. Žlázové geny pavouků se proto transplantují do mléčných žláz koz a jejich mléko pak obsahuje patřičné proteiny. Mléko se dvakrát odstřeďuje, přidává se k němu určitý druh soli a sediment se rozpouští ve vodě. Ze vzniklé emulze se spřádá nekonečné vlákno, které obsahuje 25%alaninu a 42% glycinu (aminokyseliny).
Hedvábí původně pochází z Číny. První zmínky o chovu bource morušového spadají už do 3. tisíciletí př. n.l. Vynalezení jeho výroby opřádá legenda: Podle ní se objev hedvábného vlákna datuje do roku 2640 př. n. l.. Vypráví se, že jistý Chuang-Ti požádal svou ženu, aby zjistila, kdo škodí jeho morušovníkům. Manželka objevila bílé housenky, které vytvářely lesklé zámotky. Později jeden zámotek náhodou upustila do horké vody a zjistila, že z něj může vytáhnout jemné vlákno a navinout ho na cívku. Podle všeho tak objevila technologii výroby hedvábí, která zůstala po více než 2000 následujících let čínským tajemstvím.
Hedvábí bylo velmi cenným obchodním artiklem. Bylo z Číny dováženo až do Persie č Říma, kde bylo s oblibou používáno. Výrobní monopol na hedvábí si Čína udržela až do 6. století (n. l.), pokus o vývoz technologie se trestal smrtí. Technologie se podle pověsti rozšířila díky dvěma mnichům, kterým se podařilo dopravit pár bource morušového do Evropy. Od 7. století se hedvábnictví rozvíjí hlavně v Byzanci. Díky obchodu s Araby se hedvábí rozšiřuje i na jih. Definitivně se rozvíjí jeho výroba během křížových výprav, kdy křižáci (za pomoci Benátčanů) po vyplenění Konstantinopole přivezli s sebou i chov bource. Díky Benátčanům se hedvábí rozšířilo po celé jižní Evropě. Na severu (např. Polsko) se potýkalo s problémy kvůli nedostatku přirozené potravy motýla – moruše bílé
Hedvábí vytváří pátý instar housenky bource morušového v době, kdy se tato housenka kuklí. Kukla se skládá z vrstev fibroinu a sericinu, fibroin je vylučován zadními částmi hedvábné žlázy, tyto buňky mají několikanásobně zmnoženou DNA, aby byly schopné produkovat takové množství fibroinového materiálu. V genu pro fibroin se opakují báze kódující tuto sekvenci aminokyselin: Gly-Ala-Gly-Ala-Gly-Ser. Sericin je zase produkován střední částí hedvábné žlázy a z chemického hlediska je bohatý na serin.
Jeden kokon bource morušového obsahuje až 4000 metrů vlákna obaleného a navzájem slepeného sericinem (druh klihu). Sericin změkne v horké vodě, vlákna z 5-6 zámotků se spojí dohromady a při smotávání na viják se chladnoucím sericinem znovu slepují.
Nejdříve se odmotá z každého kokonu 500-1000 metrů vnější vrstvy obsahující méněcenné vlákno, které se později zpracovává podobným způsobem jako mykaná vlna na t.zv. buretovou přízi. Hranice výpředu je asi 167 tex, výrobky jsou málo stejnoměrné a nopkovité.
Prostřední část kokonu, asi 1000 m v jednom kuse, je nejkvalitnější vlákno zvané gréž. Gréž obsahuje ještě až 30 % sericinu. Teprve po jeho odklížení v louhu dostane vlákno správný lesk a ohebnost. Aby se nahradil úbytek váhy po odstranění sericinu a aby se vlákno nechalo lépe zpracovávat, napouští se pak různými solemi.[2]
Gréž se zpracovává ve tkalcovně jako jednoduchá příze z 8-10 vláken s velmi nízkým zákrutem v jemnosti až 10 tex nebo se z ní vyrábí skané příze. Podle stupně zakroucení se rozeznává:
- Trama je příze skaná s maximálně 150 zákruty na metr, jemnost 20/22 dtex
- Organsin má vyšší zákrut a tlouštku 18/20 dtex
- Krep se ská až s 3500 zákruty na metr
Z vnitřku kokonu zůstane asi 2000 metrů útržků 20-40 cm dlouhých. Z těch se vyrábí šapové příze až do jemnosti 2,5 tex výrobním postupem podobným spřádáni česané vlny. Hedvábí se často míchá s vlnou nebo se lnem, příze se používá na modní tkaniny. Tímto způsobem se také zpravidla zpracovává hedvábí tussah.
