Většinou se nám dostane do rukou již hotové hedvábí. V podobě nití, příze, krásných lesklých látek. Ale odkud se tato vlákna, ze kterých se tyto textilie a příze vyrábí berou? Je již poměrně známým (dříve pečlivě utajovaným tajemstvím), že pravé hedvábí je výsledkem tvrdé práce malých housenek bource morušového, které vlákna stáčí při snaze umotat kokon, ve kterém by se mohly bezpečně proměnit v motýla.
Kolébkou původního odchovu bource je Čína, odkud se chov rozšířil do Japonska a dále ostatních zemí. Do Evropy se hedvábí přiváželo již na počátku 1.století před n.l. a to po známé hedvábné stezce přes poušť Taklamakan, pohoří Pamír, Afghanistán až do Turkménie, kde se hedvábná stezka větvila. Pro zajímavost byla tato stezka dlouhá cca 8000km a byla významným přemostěním a komunikačním kanálem mezi značně rozdílnými kulturami východu a západu. Dnešními významýni producenty hedvábí je Čína a Japonsko. A kvalitou se do povědomí dostala rovněž Itálie a Francie.
A je to až k neuvěření, jaký kus cesty musí bourec urazit, než se promění v dospělého motýla....
Malé housenky se rodí z vajíček nakladených dospělými motýli. Asi o velikosti máku. Tmavých jako noc. Jen z takových se při optimálních podmínkách zrodí nový život.
Ihned po vylíhnutí je housenka velice žravá. A i když v první dny padesátku housenek uspokojíte i jedním lístkem, po pár dnech bude počet lístků a spotřeba rapidně stoupat.
Foto1 – Vajíčka nebo zrnka máku?
Malé housenky značně rychle rostou. S přibývajícími milimetry začnou hravě zdolávat i list coby potravu a brzy list i prokoušou. Černá barva začne brzy světlat a housenky se stanou i mobilnější.
Bourci se během svého krátkého života svlékají celkem čtyřikrát. Tím jak rostou jim stávající kůže už nestačí a musí ji shodit a být ve větší, prostornější kůži, která jim zajistí dostatek prostoru pro další rychlý růst. Před každým svlečením zhruba den a více nepřijímají potravu a s hlavou vztyčenou odpočívají.
Proces svlékání je velmi zajímavý a krásný na pozorování. Housenka se pomalu z kůže vysouvá a zanechá za sebou svraštěnou kůži. Celý proces je i výchovný pro děti, které mohou pozorovat růst a těšit se na blížící kuklení.
Foto2 – Proces svlékání
Housenky pomalu dorůstají do velikosti prstu a začnou se blížit své finální velikosti - cca 9cm. Celý tento růst trvá neuvěřitelných cca 40 dní. Po tuto dobu housenky několikanásobně zvýší svou hmotnost i délku. Není divu, že jsou tak žraví...
Foto3 – Housenka ve finální velikosti
Foto4 – Kde to jsem?
Blížící kuklení se snadno pozná podle toho, že housenka přestane přijímat potravu, začne být více pohyblivá a její tělo (hlavně mezi články) zežloutne.
Housenky začnou ze dvou slinných žláz vypouštět hmotu, která na vzduchu tuhne a mění se v hedvábné proteinové vlákno slepené vzájemně sericinem (přírodním lepidlem). Při motání krouží neustále hlavou a jakmile mají hotovou první síť, začnou se zamotávat do kokonu. Tvorba kokonu trvá zhruba 3 dny.
Hedvábné vlákno je velice pevné a jedinečné. Délka vlákna v jednom kokonu je velmi variabilní. Mimo jiné záleží na kvalitě listí, kterým jsou bourci krmeni. Orientační délka vlákna se proto udává cca 300-1000 metrů. Pokud je zpracováno ve své jedinečné délce, je i velice pevné. Kvalita výsledné textilie ovšem závisí na způsobu zpracování a použité vazbě při tkaní...
Foto5 – Kuklící se housenka
Hotový kokon je nádherný. Krásně bílý, s charakteristickým leskem, přitom na povrchu decentně zvrásněný. Na kokonech se ukáže i síla jednotlivých jedinců a předpoklad pro novou generaci. Některé jsou veliké a pevné. Některé malé, deformované nebo měkké, ale přesto všechny nádherné.
Foto6 - Kokony
Po nějaké době se z kukly vylíhne krásný motýlek. Jeho údělem je spářit se, naklást vajíčka a založit další generaci. Sameček je hodně aktivní a ihned po vylíhnutí hledá samičku, která ze zadečku vylučuje feromon, kterým samce vábí. Po úvodním tanečku, kdy samec silně mává křídly, se vzájemně zadečky spojí a nastává etapa páření, která trvá několik hodin.
Foto7 - Páření
Tady samička již klade vajíčka. Ty jsou ze začátku krémově žlutá a také taková zůstanou, pokud nejsou oplodněná. Oplodněná vajíčka jdou poznat velice snadno po uplynutí několika hodin, kdy začnou nejprve hnědnout a postupně dosáhnou až černého zbarvení.
Foto8 – Samička kladoucí vajíčka
Prázdné kukly lze dále zpracovávat např. při výrobě šperků, přízí nebo plstění....
Foto9 Prázdné kokony se surovým hedvábím
