... změna rychlosti jediného ptáka ovlivní téměř okamžitě rychlost všech ostatních špačků v hejnu - a to bez ohledu na to, jak daleko se od sebe nacházejí. Podobně se chovají také systémy na pokraji kolapsu, například laviny nebo sněhové vločky. ...

... Zatímco změna rychlosti ovlivní úplně všechny ptáky v hejnu, změna směru pohybu má vliv jen na několik kusů - konkrétně sedm. Toto číslo se nemění, ať už se jedná o jakoukoliv situaci, vždy špaček změní směr pohybu jen sedmi jiných ptáků. A ti zase rychle změní směr pohybu dalších sedmi ptáků, díky tomu se informace o změně pohybu šíří celým hejnem. Vědci zjistili, že nejbližším fyzikálním zákonem, jenž by se dal použít na popsání takového chování, je magnetismus. ...

... každý špaček se orientuje podle toho, kolik stínů a světla kolem sebe vidí, „hledá“  jakýsi optimální vzor světla a stínů. Každý jednotlivec v hejnu vidí před sebou volné průhledy mezi ostatními ptáky a pak jejich siluety. Tento vzorec světla a stínů se neustále mění a přeskládává. Pro vnějšího pozorovatele se velké hejno špačků může jevit jako mírně neprůhledné. Ale to je stav, za kterého jsou členové hejna schopni stále skrz hejno vidět a mít tak přehled o pozicích ostatních ptáků. Zmíněný vzor světla a stínů se dynamicky mění a znovu vzniká, jak se ptáci v hejnu přeskupují a mění směr. Tím se mění i množství světla, které skrz hejno prochází...

Fascinace špaččími hejny mě provází už dlouho, obsedantních rozměrů ale dosáhla teprve loni :) V rámci přípravy na výstavu Santiniho hvězdy jsem chtěla vytvořit dramatické barokní nebe, na kterém by hejno vytvářelo obrazce santiniovských kleneb. Tomu předcházely pochopitelně studie; postihnout pohyb, lehkost a eleganci a zároveň sílu, kompaktnost a jednotu není nic snadného, jak se ukázalo.

Z vybraných studií nakonec vznikl projekt začátku letošního roku - pohlednice s haiku.

Haiku, nejznámější formát japonské poezie s pevně daným rytmem 5-7-5 slabik patří k mým nejoblíbenějším. Asi proto, že na rozdíl od mnohých dalších druhů básní nikdy nesklouzne k patosu, sentimentalitě a přepjatosti. Zdá se mi, že právě tohle má s nebeským špaččím divadlem (a s přírodními krásami obecně) společné. Protože jsem chtěla, aby byly pohlednice "mezinárodně využitelné", poprosila jsem svou dceru, aby mi k akvarelům napsala haiku v angličtině. 

Myslím, že je v těch třířádkových textech všechno - pocit sounáležitosti a společné síly, vábení cesty a dálek, stav neklidu mezi začátkem a cílem. Byly to právě verše, které mě dokonalým souzněním s náladou maleb vedly k dalším úvahám, jak s "projektem Hejna" naložit.

Sítotisk je technika, kterou jsem nikdy nezkoušela využít a která se nakonec ukázala jako ideální pomocník k přenesení Hejn na textil.

V profilu mám větu: tisk je jistota neměnnosti, malba je svoboda experimentu - tuhle kombinaci mám ráda. I když jsem v době, kdy jsem ta slova psala, měla na mysli spíš otisk, profesionalita sítotisku a volnost při předcházejících podmalbách je naplňuje dokonale.

Vznikly nové kresby, nové haiku a nová kombinace - podmalba textilními barvami a místo kresby sítotisk.

Volný překlad by mohl být třeba:

letí mlhou rán
bok po boku, křídel šum
mysl jediná

Za sítotiskovou část (i za neustále povzbuzování, ať to konečně zkusím :) vděčím Adéle a jejímu muži Petrovi. Díky moc!

Tisklo se na trika různých typů, na prostírání, na polštářky a na volné aršíky malířského plátna. Každý kus je díky malbě originál, společný mají jen sítotiskový natištěný motiv.

A protože jsem s výsledky experimentu spokojená, asi mi Hejna budou v hlavě kroužit dál. Uvidím, kam až doletí...