Dnes to bude bez obrázků, protože k pletení je potřeba nejen práce tvořivá,ale taky práce velice přízemní,až někdy nepříjemná.No, práce,spíš další shánění materiálu.

Za prvé základní materiál-noviny.

V mém okolí  a rodině snad každý ví,čím jsem postižená a tak v dobré víře nosí noviny.Bohužel,ne každý tisk je na pletení vhodný a taky nacházím letáky,jiné tiskoviny,časopisy, a tak třídím a vyhazuju nepotřebné.Naštěstí sklepy mám dost velké,jen mužíček někdy brblá,cože se mu tam nahromadilo.

Další kapitola jsou telefonní seznamy-Zlaté stránky.Plete se s nich dobře.

Letos už se nevydávaly na poště,ale v jedno super-hyper,nebo co.Byla tam toho ohromná hromada,tak jsem si uzmula jeden,páč jsem slušňák.

Po několika dnech už mě přistály v košíku dva.Další přinesla neteř.Taky dvoje.Kamarádka....nakonec se mě jich doma sešlo 13!! Jen doufám,že se dostalo na každého,kdo potřeboval.

Kartony--další materiál.  Jistě jste si všimly,že na dna je potřeba lepenka.Ne,každá se hodí.Musí být aspoň s jedné strany bílá.Patřičně tvrdá,ale zase nééé moc.Prostě akorát.

Pak jsou krabice,které jsou hezky potištěné,klidně je použiju na dno a nemusím "dekupážovat".

Další krabice potřebuju jako formu.Někdo plete bez opory,mě to jde lépe na něčem.Na krabici,na kbelíku,na misce.

Pokud neseženu krabici potřebných rozměrů.tak holt si ji musím vyrobit.

Představte si,že jdeme s manželem nakoupit.On dostane papírek,nebo instrukce a já šmejdím,jako fretka po kšeftě,hledám konterjnety s papírem a krabicemi,hrabu se v tom a hledám,co by se mě hodilo.Nebo mě padne oko na poloprázdnou krabici s něčím, a není mě zatěžko zboží přeložit do škatule vedlejší,jen,abych ji dostala.

Jednou u nás byla na prázdinách neteř s malou dcerkou a neprozřetelně mě vzali sebou na nákup.

Dopadlo to tak,že ony dvě stály způsobně u pokladny a já s náručím papíru na jiném konci čekala,abych jim nedělala ostudu,jak mě bylo naznačeno.

A jako poslední bych uvedla příhodu,kdy jsme s mužem něco vyřizovali,pocházeli po městě a v jednom zákoutí mě padlo oko na popelnici,kde trůnil nahoře zbytek kuličkového autopotahu.

Kuličky,jako stvořené do košíků.

Pokud jsem brala jenom potah,ještě to manžel nějak zkousl,ale když jsem se naklonila,abych vybrala ještě nějaké hlouběji ponořené,to už chudák nevydžel.Pak byl na mě i trošku hrubý.

Doufám,že jsem vás nijak nodradila,pokud byste se chtěly pustit do pletení.

Obvykle to není tak dramatické,jedna,dvě krabice v koši,to se snese.

Další pokračování bude opět veselejší,lentilkové sluníčko už se třese na pletení.