Zhruba před osmi lety, kdy jsem váhala, zda se hračička mého typu vůbec smí přihlásit na něco tak úchvatného, jako je Fler, do mě hučelo několik kolegyň, ať už proboha neblbnu a zkusím to. Moje tehdejší šéfredaktorka mi potají objednala tuhle brož a nechala mi ji poslat domů. Překvapivě právě tahle malá obálka rozhodla, že to taky zkusím, protože jsem si představila, jak taky takhle jednou budu posílat kamínky a háčkování a adresáti se budou radovat z otevírání balíčku. A opravdu – za necelých 8 let jsem jen z obou profilů do světa poslala skoro 740 kousků, těch, které putovaly z ruky nebo prostřednictvím kamenných obchodů bylo nepočítaně.
Sice nejsem moc „brožová“ a měla jsem ji asi dvakrát (a hned napodruhé jsem ji trochu okousala zipem u bundy), ale když jsem dokončovala další ze svých plédů, tak jsem nevěřila svým očím, s jak velkým předstihem brož přišla. Protože kdybych ji sháněla na míru, kdo ví, zda by se tak krásně hodila. A i díky ní tenhle pléd nejspíš nedám z ruky (ty, jichž jsem ochotná se vzdát, najdete na mém druhém profilu, do konce května dokonce s neodolatelnou 30% slevou :-)). Už mu chybí jen poslední dvě řady a musím říct, že se mi bude stýskat. Mám sice rozháčkované dva koberečky a jednu rozpletenou šálu, ale taková něžná vášeň to nejspíš nebude, i když… kdo ví.
Bohužel jsem zapomněla, od koho mi balíček přišel. Jen si matně pamatuju, že to nejspíš bylo z Prahy 6 a uvnitř byla bordová papírová kytička s poděkováním. Poznáte někdo svoji práci nebo budete vědět, kdo vlastně stál na začátku mé dobrodružné cesty Flerem?