Když se dnes podíváte do obchodů s dětskou výbavičkou, máte v podstatě dvě možnosti. Buď sáhnete po levných plastových kolotočích z masové výroby – ty sice peněženku nezruinují, ale má je doma každý druhý a přiznejme si, že často působí dost kýčovitě a neosobně. Druhou variantou jsou nádherné designové kolotoče z komponentů ze dřeva. Ty mají sice obrovské kouzlo, ale pro spoustu rodičů jsou kvůli vyšší ceně jednoduše nedostupné.

Vymyslela jsem proto něco „mezi“. Chtěla jsem vytvořit kolotoč, který bude krásný, bude mít vlastní duši, a přitom zůstane finančně dostupný pro více lidí. A řešením se stalo spojení moderní technologie a tradičního řemesla.

Od nápadu v hlavě po 3D model

Nejdřív bylo potřeba vyřešit technickou stránku věci – na co vlastně všechny ty budoucí ozdoby pověsit? Sedla jsem si nejdříve k papíru, ale jelikož nejsem zdatný kreslíř, tak jsem později vyměnila papír za počítač a zkusila program  malování, kde jsem různě vkládala tvary, texty, atd.  a následně zjistila, že modelování vlastní konstrukce už v programu určeném pro 3D tisk je vlastně snažší.

Tady přišla na řadu ta nejkrásnější část celého projektu: rodinná spolupráce. Model jsem předala svému synovi, který vzal mou vizi, vložil ji do 3D tiskárny, kontrukci samozřejmě upravil a naučil mě v programu i jiné vychytávky a poté pro mě konstrukci vytiskl.

Jenže jak už to u prototypů bývá, teorie je jedna věc a praxe druhá. Na první pokus to rozhodně nevyšlo.

První verze, kterou mi syn vytiskl, byla úplně plná – bez jakýchkoliv otvorů. Teprve když jsem ji držela v ruce, došlo mi, že tudy cesta nevede. Musela jsem se vrátit k modelování a domyslet dírky přímo do konstrukce, abych měla hračky jak uchytit. Pak nastalo velké ladění detailů:

• Jak široká musí být samotná konstrukce, aby nebyla moc hrubá, masivní a těžká, ale naopak působila k lehkým háčkovaným hračkám jemně, elegantně a vzdušně?
• Jak velké udělat dírky, aby se jimi provázek dobře provlékal, ale zároveň to vypadalo esteticky?
• Jaký použít materiál, aby byl lehký a zároveň pevný?

Ladili jsme milimetry a řešili spoustu dalších maličkostí. Teprve po několika úpravách v programu a testovacích tiscích byl na světě perfektní kousek. Sledovat, jak se z digitálního návrhu přes drobné nezdary stává reálný, funkční předmět, je pro mě pokaždé fascinující.

Navíc se materiál PLA získává z obnovitelných zdrojů – typicky z kukuřičného škrobu, cukrové třtiny nebo jiných rostlinných surovin. Rodinná spolupráce se synem u 3D tiskárny zafungovala na jedničku!

Háčkování plné lásky

Jakmile byl základ hotový, mohla jsem se pustit do své nejoblíbenější kreativní části – háčkování. Věděla jsem, že chci něco něžného, milého a hřejivého.

Pod háčkem mi postupně ožily tyto kousky:

• Ústřední postava: Rozkošná šedá myška s malými oušky, která celý kolotoč hlídá.
• Zamilované detaily: Stříbrná a růžová srdíčka, která symbolizují lásku, s níž byl kolotoč tvořen.
• Rozkvetlé motivy: Drobné háčkované květiny, které celému dílu dodávají něžnou a veselou atmosféru.

Zamilovaná myška je na světě

Když jsem všechny uháčkované komponenty poprvé zavěsila, všechno do sebe zapadlo. Kolotoč se krásně a lehce točí, barvy ladí a myška uprostřed vypadá, že má z celého výsledku stejnou radost jako já.

Tento projekt mi znovu připomněl, proč tak miluji ruční práce. Je to proces, u kterého člověk vypne hlavu, zapojí srdce, a když se k tomu přidá ještě kousek moderní technologie, vznikne vzpomínka na celý život. Dokázala jsem si, že i s rozumným rozpočtem se dá vytvořit originální kousek, který v sobě nese lidské teplo a příběh.

Už teď v hlavě nosím nápady na další motivy a barevné kombinace. Pokud by se vám takový kolotoč s duší líbil nad postýlkou vašeho děťátka nebo jako dárek, napište mi do komentářů nebo do zpráv. Ráda pro vás vytvořím kousek na přání.

Sledujte můj blog, ať vám neuteče další tvoření!

Kolotoč jsem upravila za pomoci AI, jelikož už dnes kolem sebe žádná miminka bohužel nemám, ale myslím, že se výsledek vcelku povedl.