Bylo to asi jen otázkou času. Na Fleru jsme nakupovaly, obdivovaly, kritizovaly, vybíraly dárky, zíraly, co všechno se dá vyrobit a ušít...

… mít tak nápad! Vymyslet něco, co tu není, něco, co nás rozhýbe, nakopne, nadchne. Nápad, nad kterým nebudeme pochybovat a budeme vědět, že tohle je ono. Zrátka nápad, co nám otevře nějaké ty doposud zavřené dveře. A první dveře jsou tyhle. Vlastní obchod na Fleru. A snad to nebude tak, že se ohřejeme a zase půjdeme. Doufám, že zůstaneme. Protože nápad je tady. Jednou prostě řekla... Už to mám, vím, co budeme dělat. A já jsem byla jedno ucho a přišlo přesně to. Nadšení, zápal, přesvědčení a sakra, prostě ten pocit, že tohle je zásah.

Jé, když to čtu, mám pocit, že jsme vynalezly léky proti všem nemocem a navrch tabletu krásy a věčného mládí. Říkám si zchladni, nebo pak budou otrávený, až zjistěj, že to není nic z toho, ale jenom zase další hrozně potřebná věc do kabelky... Ale jakkoli se snažím sama sebe umravnit a vytrhnout se z toho ajfru, jsem pořád myšlenkama u toho, plánuju, vymýšlím, zavrhuju a ano, nakupuju materiál. Ona je víc nohama na zemi, ale možná to jen dělá.