Všimly jste si, jak se mění holčičí  říkanky ?  V čase, v průběhu let, napříč generacemi. Naše Natálie má říkankové období. Takové to ………“Mami, poslouchej ….“ A následuje říkačka, která má tak deset slok .  A často je doprovázena tleskáním, zvlášť , když je u nás některá z jejích kamarádek. To pak stojí naproti sobě, vzájemně tleskají rukama o sebe, plácají se do stehen, soustředěně  a v co nejrychlejším rytmu recitují říkadlo, které si pamatuju ze školních let. Jen zní trochu jinak.Třeba  zpívají:Um vari vari vasingóUm vari kví, um vari kvó„Ale tak to já přece neznám“, říkám, „správně je to : Umbaj vany vany vasingó, Umbaj kví umbaj kvó.“No prostě, jsem za mámu, která  ani nezná správně tak jednoduchou říkačku. Tolik holčičích úst ji přeříkalo, až se hlásky změnily a možná moje vnučky budou používat úplně jiná slova. Ale řkadla tu zůstanou. Přes všechnu techniku, esemesky , zkratky a rychlé tempo, které nám dnešní svět vnucuje.Ráda se na pozoruji  kouzelný holčičí svět.  Jak si hrají, jak jsou bezprostřední, jak užívají každou volnou minutu pro hru a přátelství. Slyším jejich smích z pokojíčku a v duchu si notuji: „Umbaj vany vany……..“