Ráda bych vám zprostředkovala a tím si i sama uchovala vzpomínku na Svatováclavskou pouť ve Stonařově dne 25. 9. 2011. A proč? Protože jsem se konečně odvážila ukázat své skromné dílo světu a nabídnout své šperky lidem tváří v tvář. Takže jsem si všechno doma nachystala, ráno dojela k mojí mamince, která ve Stonařově bydlí, vyhodila ven před barák stolek, na něj rozprostřela své poklady a čekala, co se stane. Takhle nějak to vypadalo:

(ty krásné dřevěné stojánky na náušnice jsou od šikovné ByDragonfly)

Ráno mi byla ve stínu děsná zima a odpoledne jsem se příšerně vařila na sluníčku, navíc všechna ta pouťová hudba a hučení kompresoru ze skákacího hradu mi udělalo z hlavy dunící kouli ... takže to bylo náročné ;o)

Ale lidé chodili, okukovali, někteří nesměle, jiní se zájmem prohlíželi moje šperky. Měla jsem velkou radost, když mi lidé říkali, že se jim něco líbí nebo že to mám všechno krásné ;o) Někteří se zajímali o mou tvorbu i hlouběji, vyptávali se, povídali si se mnou a někteří si nějaký pěkný doplněk koupili. Většinou pro sebe, když jim něco prostě "padlo do oka", ale potěšila mě dívenka, která koupila náramek jako dárek z pouti pro svou maminku.

Tím bych chtěla všem svým zákazníkům moc poděkovat, a to nejen těm "nákupčím", ale možná hlavně všem těm, kdo mě podporovali a pomáhali mi (např. mě krmili ;o). Těmi byli moje maminka, sestra a budoucí švagr, manžel, švagrová, moje kamarádka z Fleru yo.yo a také pan místostarosta Stonařova. Taky mě potěšili všechny moje kamarádky nebo známí, kteří se za mnou přišli podívat a prohodit pár slov. Taky jsem z toho celodenního mluvení večer pěkně chraptěla ;o)

A abych to na závěr trochu odlehčila, ukážu vám, jak jsem se na pouti bavila s mou dvouletou dcerkou:

PS: já jsem se nahoře na té labuti bála víc než ona