"Cink!", hlasitě narazil rýč na něco železného zahrabaného v hlíně. Kočka Hrabalka chtěla akorát nasadit záhony mrkví, když tu se jí packy, po tak tvrdém zazvonění, rozechvěly. Odhodila ho proto mezi cibule a zvědavě ponořila obě polštářkové dlaně do hlíny. Ze země vytáhla lehce rezivou uzavřenou konvičku. Dovnitř se nedalo podívat, neboť poklůpek byl zaseklý. Když nádobu otáčela sem a tam a přemýšlela co s ním, zda ji střelit nebo vyhodit, vyšel z ní bělavý kouř. Překvapeně odhodila postříbřenou věc do bláta zalitých jahod, kde s mlasknutím přistál. V kouři se zjevila bílá silueta kocoura s černými flíčky na uších a černou špičkou ocasu. Za osvobození z tmavé země jí řekl, že pro ní má tři přání. Přání dalších přání se prý nepočítá a dalšího džina ji taktéž nedá.

Hrabalka si dvakrát popotáhla fousky a její přání bylo mít tu nejúžasnější zahradu na celém světě, ve které bude šťastná. Kočičí džin luskl ocasem a kočka se ocitla na ohromném prostranství. Ale kde byla její vytoužená zahrada? Zem holá, sice rozrytá a vláčná, ale kytka žádná. Nikde ani strom či keříček, pouze semínek pytlíček. S rozšířenýma očima, jako kdyby byla půlnoc uprostřed dne se na džina otočila. Džin se blaženě usmíval a vyčkával na další přání. Zhruba po minutě, kdy čekala, že si džin konečně všimne jejího znepokojeného výrazu, vymňoukla, že to není její zahrada, kterou si představovala. Holá a prázdná, kde jsou její vytoužené stromy a kytky? Nervózně proto džinovi popsala, že chce zahradu plnou kytek, doplna rozkvetlých keřů a stromů posypanými šťavnatými plody.

A tak se stalo. Na prázdné pláni se proto zjevila ohromná zahrada plná barvitých rostlinek. Některé z nich knihy vůbec neznaly. Květenství, co rostly do výšky a dívaly se nahoru ke slunci. Vše jako od prvotřídního zahradníka.

Hrabalka si radostí poskočila a vydala se prohlédnout si její odměnu. U každé květiny strávila celou věčnost. Krása jednotlivých tvarů okvětních lístků zastavila čas. Když byla někde uprostřed, všimla si prvního povadlého stvolu. Nebyl jediný. Po cestě jich našla více a více a to i cestou nazpátek. Celá zahrada jakoby naráz vadla a barvitost tmavla. Džin na okraji zahrady stále stál a na kočku se díval. Když viděl, jak z povadlé zahrady vybíhá a prackami si drží hlavu, sundal si na chvíli svůj turbánek, aby si utřel pot, co mu rašil na čele.

Místo hysterického mňoukání však kočka jen fňukla, jestli by nemohla dostat tu zahradu, kterou dostala předtím. Tu holou, pustou, pouze s kýblem sáčků se semínky. Džin mávl prackou a to, co začalo být kompostem, se opět změnilo v širou pláň. Kočka s úsměvem, že už se na ten cizí mor nemusela dívat, s potěšením začla sázet semínka pro svou novou, nejlepší zahradu na celém světě.