Můj švagr nedávno vyrobil pro svého 1 letého syna hrací domek. Nebyl to úplně jednoduchý úkol - sehnat dostatečně velké kartony, sestavit domek odolný dětskému hraní (ačkoliv stopy zoubků jsou na něm znatelné již po pár dnech) a nalepit tašky na střechu (hezky jednu po druhé, žádné zjednodušování).

Na mě zbyl ten nejjednodušší (a z mého pohledu také nejzábavnější) úkol - pomalovat ho tak, aby vyhovoval dětské duši. Inspiraci jsem nalezla u svého oblíbeného malíře - Mondriana.

Synovec si v domku s oblibou hraje a moje sestra je spokojená, že se na něm naučí základní barvy. O to přece Mondrianovi šlo, ne?