Jako "teta" dětí mých kamarádů jsem začala čelit obtížnému problému - co těm malým lidičkám přinést? Byty s malými človíčky mají totiž jednu společnou vlastnost - hračky! Hračky všude. Nevídaných tvarů, barev a funkcí. Člověk někdy neví, zda je to k smíchu nebo k pláči.

Jako matka jsem pak také začala čelit náporu žab vyšších než moje dítě, pejsků mluvících anglicky, blikajících želv a jiných plastových nesmyslů velkých rozměrů.

A co na to dítě?

Nic. Hraje si dál s těmi několika nejoblíbenějšími hračkami, které jsou na první pohled zcela obyčejné. Jako líný rodič navíc oceňuju, že nestály ani moc peněz.  

A tak jsem si postupně utřídila v hlavě, že hračka má:

zabavit různými možnostmi použití 

rozvíjet fantasii

mít malé rozměry - být skladná i na cesty

být reprodukovatelná pro případ, že se z ní stal oblíbenec a byl někde ztracen

Tak jsem se taky pustila do výroby. Nakolik se mi to (ne)povedlo, můžete ocenit sami :)

LenkaPodkolenka