Člověk by nečekal, na jaké potíže může při obcování s Českou poštou narazit. Vyzvedávala jsem si, jako už tolikrát, řadu zásilek. Postup tradiční, kupa papírků, co se nastřádaly ve schránce, občanský průkaz, peněženka při ruce, propiska na dosah. Mám všechno, co je třeba!
„Máte firemní razítko?" ptá se mě hošík zjevně v zácviku, s paní zkušenou poštmistryní za zády, která mezitím všechno oběhala a balíčky oučinlivě vyhrabala z nejrůznějších koutů služebny.
„No, nemám, jaké razítko?" kulím zaskočeně oči. Copak já jsem nějaká firma?! Já jsem přece normální osoba, na co já bych potřebovala razítko?
„Nebo pověření od firmy nebo něco," dotírá chlapec a tváří se, jako bych to přece měla vědět.
„Jenže já nejsem žádná firma, já jsem normálně soukromá osoba," oponuji a zmocňuje se mě lehká závrať.
„Musíte mít nějaký doklad, že za firmu Agnes_K můžete vyzvedávat poštu!" obuje se do mě mladík už mírně dotčeně.
„Agnes_K?" málem se začnu smát. „Ale to není žádná firma. To já mám přes internet objednaný balíček a tohle je jenom přihlašovací jméno!"
Paní školitelka se zakaboní a přísně si mě změří. „To my vám ale takhle vydat nemůžeme, když je tam napsaná ta firma. To by pak mohl přijít někdo s razítkem Agnes_K a vymáhat to!"
Už začínám ztrácet půdu pod nohama. Hoch úslužně vytáhne jakýsi formulář, že prý jako mám vyplnit, že to přebírám v zastoupení firmy Agnes_K.
„Ale žádná firma Agnes_K neexistuje, teď vám to povídám! Přece nemůžu vyplňovat nějaký papír o firmě, když žádná firma nejsem!"
„Tak to vám to nemůžeme vydat!" nekompromisně usekne poštmistryně a já za zády cítím dýky nevraživosti netrpělivě podupávající fronty.
„Já vám nechci dělat zbytečné komplikace, ale přece nemůžu vyplnit nějaký formulář, byť i jen jako formalitu, o něčem, co neexistuje!" dovolávám se jejího zdravého rozumu, ovšem marně.
„Když je to takhle napsané v adrese na prvním místě, tak prostě musíte mít razítko nebo pověření od té firmy!"
„Ale to žádná firma..." topím se v tom úřednickém bahně, v uších mi šumí a před očima mám mlhu beznaděje. Přesto ke mně skrz ten šum pronikne ozvěna záchranného pásu.
„Takhle vám to dát nemůžeme, když nevyplníte formulář. Jedině tu můžu napsat, aby se to zkusilo opakovaně doručit, a vy si to převezmete přímo doma."
Aha. Takže na poště, kde si s občankou vyzvedávám dalších pět balíčků na stejné jméno a adresu, mi to nedají, protože tam je na prvním místě napsaná záhadná firma „Agnes_K". A doma, kde nic takového není ani na schránce a kde si chodím dolů pro poštu bez občanky, mi to dají bez problémů... Zhluboka nabírám dech a vyčerpaně přitakám. Ano, prosím o opakované doručení. A budu se snažit být ve správný čas doma, jinak se své netrpělivě vyhlížené zásilky podle všeho nedočkám...

Takže, milí prodejci, prosím vás snažně, nepište do adres nic navíc. Já vím, že to ten pán myslel dobře, že to chtěl pro moje rozlišení připsat, abych jako věděla, že je to od něj a pro mě, že to tam připlácl místo „Vážené paní" nebo tak něco – ale šimlík ouřední řehtá neúprosně. Naval razítko, Agnes, ty známá firmo, nebo si neškrtneš!

:o)