Vím,že zde na Fleru se převážně tvoří.Kromě pletení z papíru je mým dalším koníčkem psaní povídek ze života.Třeba vás některá moje povídka zaujme a pobaví.

Vařila jsem nedělní oběd a dvacetiletá přítelkyně mého syna mně pěkně v kuchyni pomáhala. Krásně jsme si při tom povídali, když vtom se rozezvučel zvonek. Byl to přímo poplach, který nám oznamoval,že jde někomu o život.

Syn vyletěl od televize a jen otevřel dveře, do kuchyně vlítla Vlasta,  nejlepší přítelkyně Báry. Tragický výraz jejího obličeje a zoufalství v očích nevěstilo nic dobrého. Báro, rychle kafe nebo se zblázním, volala zoufalým hlasem.

"Vlasto, co se stalo?" ptala jsem se jí, když jsem stavěla vodu na kávu. "Já si musím zapálit, jinak to nepřežiju," odvětila Vlasta a hnala se na dvorek. Bára v patách za ní.

Při zalívání kafe můj mozek pracoval naplno a já přemýšlela, jestli Vlastě zemřela babička nebo se něco stalo jejím rodičům. Zanesla jsem jim kafe a Bářina slova: "To je hrozné!" a její tragický výraz mě utvrdil v předtuše hrozného neštěstí.

Nechtěla jsem být nezdvořilá, tak jsem se stáhla do kuchyně a pozorovala zoufalá děvčata. V mé hlavě přitom vířily hrozné myšlenky. Možná se rozešla s Martinem. Nebo že by problém v práci?Nebo doma? Nebo ji v noci někdo znásilnil?

Odháněla jsem jednu horší představu než druhou. Konečně asi po hodině se Vlasta uklidnila a Bára přišla za mnou do kuchyně. "Představ si, to je hrozné. Ta kráva Eva (sestra Vlastina přítele) si koupila stejné kolečkové brusle jako má Vlasta! No řekni, není to strašné?"