I po tolika letech a zkušenostech se zavařováním se mi dneska povedl husarský kousek,jaký by nedokázal vyšpekulovat žádný novácký scénárista.

Chtěla jsem si trochu ušetřit námahu při zpracování ovocné dřeně,kterou jsem už nechtěla zmrazovat,tak jsem ji naplnila do zavařovaček,zavíčkovala a šoupla do zavařovacího hrnce.Co se dělo za pár minut bylo jako z pohádky Hrnečku vař,Napřed byl slyšet nepříjemný zvuk,kdy jsem si myslela,že některá sklenka praskla,to samé se ozvalo za okamžik opět.

To už mi bylo podezřelé,tak jsem koukla pod pokličku,a čumněla jsem jako puk.Merun'ková dřen' se na mně smála z vodní hladiny a říkala,že udržet ji ve flašce není jenom tak,a ode mně se zkrotit nedá.Pak jsem si uvědomila,že stačilo dát o trochu méně hmoty a bylo by všechno v cajku.

Opět se mi potvrdilo,že není radno spěchat a dělat jakoukoliv práci bez přemýšlení,hlavně že to nedopadlo hůř.Pochopitelně manželovi jsem se nepřiznala a dcera naštěstí spala taže posměch se naštěstí nekonal,ale Vy se smějte pochuti,určitě si to zasloužím.