Za oknem bylo jaro a před námi další pracovní týden. Tentokrát trochu netypický, poněvadž první dva dny jsme naše pracovní místa na dílně a v kancelářích nechali opuštěné a místo toho se sešli v zasedací místnosti našeho pracoviště v Přízřenicích. Před námi totiž byla intervize.Intervize.  Způsob sdílení případové práce, zkušeností, vzájemné podpory a reflexe mezi kolegy. Tolik slovník cizích slov. V našem případě intervize spočívala v dvou přednáškách. V každém z obou dnů jedna. Pondělní přednáška měla téma Syndrom vyhoření a přednášející byla naše kolegyně pracovnice v sociálních službách Maruška Graciasová. O tématu přednášky jsme měli my ostatní jen mlhavé představy, tudíž tato přednáška nám poskytla mnoho nových informací a poznatků. Syndrom vyhoření (angl burnout) bývá též označován Syndrom vyhaslosti, vyhasnutí, vyprahlosti. Rizikovými kategoriemi profesí, které jsou jím ohrožení nejvíce, jsou taková, kde dochází k intenzivnímu kontaktu s jinými lidmi. Týká se to např lékařů, učitelů, zdravotních sester, policistů nebo jako v našem případě pracovníků v sociálních službách. Vyznačuje se celou řadou příznaků především psychických ale i fyzických a sociálních.  Hlavním znakem je, že práce, kterou vykonáváte a která vás dříve bavila a vnímali jste ji třeba i jako poslání vás bavit přestala a pociťujete ztrátu smyslu. Je to důsledek rozdílů mezi očekáváním a skutečností. Je to tedy stav, kdy se u jedince vyskytuje ztráta činorodosti a poslání, pocity zklamání, hořkosti při hodnocení minulosti. Jedinec ztrácí zájem o svou práci i o osobní rozvoj, spokojuje se s každodenním stereotypem, snaží se pouze přežít, „nemít problémy“, je emočně „oploštělý“, dochází k redukci tvořivosti, iniciativy a spontaneity. Prevencí a léčbou syndromu vyhoření je najít vyvážený vztah ke své práci a nezanedbávat i další složky sociálního života jako rodina, přátelé, koníčky, smysluplné trávení volného času.

Druhý den v úterý byla jako součást intervize další poněkud obsáhlejší přednáška statutární zástupkyně našeho sdružení paní Miluše Nechvátalové. Tématem přednášky byla rodinná terapie a my ostatní jsme měli možnost během přednášky vyzkoušet si prakticky některé postupy, které se v této terapii uplatňují. Paní Nechvátalová má s rodinnou terapií letité zkušenosti a konkrétní výsledky. Posláním rodinné terapie je v rodině, která je dysfunkční a její jednotlivý členové mezi sebou špatně komunikují nebo nekomunikují vůbec komunikaci zlepšit. Příčinou těchto problémů může být nějaká zátěž (např. potrat), která v rodině existuje už několik generací a bývá nevyřešena a nezhojena. V rodinné terapii existuje tzv. model ideální rodiny tvořený otcem, matkou a dvěma dětmi. Ve fungující rodině jsou její jednotliví členové ve směru otec-matka-starší dítě – mladší dítě povinování láskou a v opačném směru úctou. Samotná terapie probíhá tak že si terapeutický klient definuje nějaký problém, který chce řešit. Ostatní účastníci terapeutického sezení, kteří ale, nesmí mít ke klientovi rodinné vazby, sehrají jako figuranti jednotlivé členy klientovy rodiny. Za aktivního přispění terapeuta dochází k interakcím mezi figuranty navzájem i mezi figuranty a terapeutem. Během tohoto spletitého a zajímavého procesu se vyjasňují vztahy v klientově rodině a přichází se na jádro problému, který se snaží terapie řešit. Terapie má samozřejmě své zákonitosti a vývoj tudíž řešený problém není obvykle uspokojivě vyřešen hned na prvním terapeutickém sezení a po nějaké době je vhodné terapii zopakovat. Jedná se o dlouhodobý proces, při kterém je důležitá snaha pracovat na sobě a to není vždy snadné a příjemné. Přesto to za to stojí a odměnou může být spokojenější a smysluplnější život a dobrý pocit, že člověk něco udělal pro svůj osobní duchovní růst.

Závěrem snad jen mohu zkonstatovat, že dvoudenní intervize byla pro nás i pro naše kolegy z domova pro seniory, kteří se rovněž zúčastnili úterní přednášky paní Nechvátalové, přínosná a něco nového jsme se i dozvěděli a naučili. Doufejme, že to bude mít užitek pro naši práci ve sdružení Filia i pro náš život ve vztazích s členy naší rodiny a přáteli.

Martin Kačeriak