Fotoblog....Istanbul, 11. září 2012

Milá Ká,

Víš, jaký je můj nejnovější rozmar??? Blog. Rozhodla jsem se Tě blogově pozdravit z dalekého Istanbulu...(tento rozmar jistě zapadá do našeho nově objeveného konceptu rozmarně.) Jak víš, osud mě zavedl na týden na konec Evropy a začátek Asie.... Musím Ti napsat několik vět, protože tohle město je rezervoárem na dojmy, zážitky a nejrůznější imprese, že prostě musím malinko upustit páru, aby se to do mě vešlo...(že by umělecký přetlak - hihi -citíš můj sebeironický smích...)

Istanbul, Konstantinopol, Cařihrad, Byzantion....Istanbul je snad ekvivalentem pro slovo pestrost. Široká paleta vůní, barev, zvuků, tvarů. Snad nikdy jsem tak rozmanité město neviděla. Zrovna ted sedím na pokoji, z ulice nedaleko náměstí Taksim dolehá podivná melanž zvůků: z dálky se line halekání muezínů, které se mísí se zvukem motorů aut, jejich troubením, z nedaleké restaurace zní směs filmových melodií (právě Hvězdné války), vše je doplněno štěbetáním mužů a žen patrně v turečtině. A do toho všeho zapadá slunce

Istanbul je město kontrastů.... když se procházíš po nějaké hlavní ulici, připadáš si jako v nějakém hlavním městě západní Evropy: pořád ty stejné značky obchodů, fastfoodových řetězců a pořád ty stejné fígly na turisty...zapadneš do nějaké boční uličky a jsi rázem v jiném světě. Občas odpadky u dvěří, prodejci čehokoli (různý pískací či blikací věci na tyčkách či provázcích atd...), ale i stánky s ovocem a zeleninou či rybami, muži posedávající s šíšou před dveřmi domů....vůbec to není nepříjemný - zkrátka orient se vším všudy

Taky by se tady dalo nakoupit spousta cetek (možná na to ještě dojde), ale v některých čtvrtích (Galata například- prej se podle toho jmenuje fotbalový mužstvo či co, kde hraje ten Baroš, či kterej...) jsou různé krámky s autorskou módou či šperky a to je teprve pokoukáníčko.  (vsuvka: filmové melodie z restaurace jsou patrně hrány živě - dle bubnů - momentálně piráti z Karibiku...konec vsuvky). taky je tu spousta vetešnictví - tam by se teprve daly objevit poklady!  Zkrátka inspirace na každém rohu. O tom by se člověk teprve mohl rozepsat.

Dnes Ti však, milá Ká, napíšu alespoň o tom, co mě "inspiračně" upoutalo jako první. A sice výzdoba mešit. Zatím jsme tedy byli pouze v jedné - jistě si z naší slavné alma mater z jednoho nejmenovaného předmětu pamatuješ na Modrou mešitu neboli Mešita Sultana Ahmeda. (na další ještě dojde - vzhledem k charakteru mého pobytu, který je skrz naskrz pracovně studijní - prolézáme nejen mešity, ale i synagogy či ortodoxní kostely)...

Teda - byla jsem v mešitě poprvé. Člověku se dech zatajil, jen když k ní přišel

Když projdeš touto bránou, otevře se ten kolos před Tebou v plné kráse. Nejdříve Ti však, milá Ká, nemohu odepřít pohled na malého muslimka, tolik pyšného a hrdého - neb právě vstoupil do světa dospělých (samozřejmě po obřezání). Chlapec měl na počest slavnosti obřízky typické slavnostní oblečení - snad se tomu říká sünnet - vypadal jako malý princ...Na tu hrdost v jeho očích, když se na mě obrátil po té, co ho jeho matka upozornila, že si ho asi chci vyfotit, tak na tu nikdy nezapomenu.

Nu a teď mešita v plné své kráse:

Inspirativní pro mě však byla zejména uvnitř. Než jsem se tam však dostala, to bylo něco. Samozřejmě jsme nemohli jít hlavním vchodem, který je určen muslimům, nýbrž bočních vchodem pro turisty. Nejdříve jsme si museli sundat boty a ty dát do igelitového pytlíku (jinak v mešitě jsem pochopila úsloví smradu jako v cařihradu..), neb jak si jistě ze školních škamen vzpomínáš, do mešity nesmí nic nečistého, což právě boty rozhodně nejsou. (proto když chce muslim někoho hóódně urazit, tak po něm šlehne botou, na což dojel jeden Texasan...) Bylo také třeba zakrýt vše, co má býti zakryto, čehož je u žen podstatně více, ale díky dlouhé sukni a pořádnému šátku jsem byla z obliga a  nemusela si půjčovat "erár".

Uvnitř ohromí hloubka prostoru. To je fakt něco majestátního. Všude se rozprostírá na dotek příjemný koberec, nad hlavami se rozprostírají kupole a vše je vyvedeno v pestrých barvách. Oči všech se upínají k mihrábu, jenž napovídá, jakým směrem leží Mekka...kousek vedle je kazatelna. Větší část prostoru je vyhrazena muslimům pro modlitby, mnozí turisti je zvědavě okukují, jiní si prostě jen hoví na koberci a odpočívají, či se zájmem pozorjí muslimské ženy, jimž je vyčleněno místo na konci mešity.

Modrá mešita je známá svou výzdobou - fajáncovými dlaždicemi, které mají takový typický orientální dekor - zejména různé květinové motivy. Tohle tak umět nakreslit!!!

No obávám se, že jsem zahltila fotkama nejen tento blog, ale asi i Tebe viď? :-)

Ale jak jsem říkala, jde spíš o takové turecké imprese... takové ty "oříšky" co člověka cvrnknou do nosu. Snažím se to vše nasávat jako houba, je toho moc, večer uléhám brzy - ze všech těch zážitků unavená a do prvního muezína spím jako zabitá...

Ještě jedna malá douška -  s kafem je to tu marné - Turci ho moc nepijí, mají takový ten svůj čaj - který se píše çay a vyslovuje čaj (u nás v Děčíně jej Turci popíjí v kebabárně...ty tulipánové skleničky mě vždy fascinovaly...) - my mu říkáme"zabijácký" - musí se ředit horkou vodou a hooodně sladit, aby byl poživatelný - teda zpočátku jsem to vzdala a nevypila ho, ale už jsem si přes menší oťukávání zvykla a dneska jsem si uvědomila, že mi chutná. Dobrá káva se sehnat samozřejmě dá, ale je drahá. Navíc jsem si všimla, že tenhle jejich čaj člověka opravdu nakopne (měla jsem dnes tři a proč myslíš, že teď nespím, a píšu Ti tenhle blogový dopis... :-)  )

To je asi vše, co jsem Ti dnes chtěla, moje milá Ká, napsat. Inu čajové turecké imprese...Ale vlastně ještě poslední věc Ti povím. Kdyby mě neinspirovala Carrolova Alenka k vytvoření konvičkových naušniček  Na čaj o páté jedině ve fialovém, jistě by mě něco čajově konvičkového napadlo tady....a myslím, že se konvičkové naušnice jistě dočkají "tureckých sestřiček"... ale to až po návratu...

Tak se měj krásně, opatruj náš rozmarný obchod a brzy navi...

V dokonalé ouctě

Tvá Em....

P.S. Jsou tu mraky vypasených koček na ulicích....neuvěřitelný. Za všechny alespoň tuhle