Nemůžu si pomoct. Sedím a šiju ozdoby. Vánoční ozdoby. Já vím, je srpen a měla bych si užívat prázdnin. Normálně léto miluju, ale letos... prostě sedím a šiju vánoční ozdoby.

Psychiatr by to jistě připočetl nějakému emocionálnímu deficitu z dětství. Kamarádky by mi vynadaly, že plaším tak brzo a znervózňuju je tím. Má podnikavá matka by mne pochválila, že zavčasu vyrábím sezónní zboží, abych pak hodně vydělala.

Ale já vím dobře, jak to je. Loni jsem poprvé v životě kolem Vánoc neměla ani kapku vánoční náladu. Byly to mé první Vánoce, které jsem "dělala jenom kvůli dětem". Když se rozhlídnu kolem, tak Vánoce "jenom kvůli dětem" slaví řada lidí, ale já k nim nikdy nepatřila. Ale tentokrát... nějak se sešlo příliš mnoho smutných událostí... a vánoční atmosféra byla kdesi v nenávratnu.

Letos to bude jinak. Vánoční atmosféru totiž mám už teď. A je mi jedno, co by si o tom pomyslel Freud.