Tak schválně, máte ve svém okolí seniora, který vás inspiruje v tom, že stáří nemusí být jen očistec či peklo přecházející smrti? Zprávy o tom, že ano a v čem vás inspiruje, jistě potěší nejen mě.

Zatímco nejspíš budete pracně pátrat v širokém okolí, začnu tradičně také zeširoka…

Včera jsem pekla štrúdl z posledních jablek ze stromku před naším panelákem. V padesátých letech, kdy byl dům postaven, tu probíhala (zřejmě v jedné z akcí Z té doby) výsadba, která neplánovala ani na dobu tehdejší socialistické pětiletky. Kdyby totiž všechny stromy přežily, náš paneláček by byl ukrytý v hlubokém lese.

Jablůňka vysazená na počest narození jediného syna jednoho z obyvatel domu (syn prý posléze zemřel při autonehodě) bojovala dlouho a plodila malá, ale neskutečně chutná jablíčka. V letošním suchu (s kbelíkem chodím ven jediná z 54 partají) už v konkurenci s ostatními velikány neobstála. Ale možná se jen vydala za tím, kdo ji zasadil (ano, konečně jsem zpět u tématu!). Myslím, že jsem s tím pánem nikdy nemluvila, vídala jsem ho jen z okna rázovat energickou vzpřímenou chůzí do práce, kam chodil do svých devadesáti let, kdy vloni náhle zemřel.

Tak tohle by prosím byl jeden z mých vzorů! Pak mám ještě tři v různých věkových kategoriích (devadesátiletý veselý sportovní strýček, osmdesátiletá elegantní a vtipná sousedka a sedmdesátiletá krásná a laskavá bývalá kolegyně). Všechny spojuje to, že buď dlouho chodili do zaměstnání, nebo nevzdali své koníčky, případně se práce a koníček překrývaly. Všichni mají smysl pro humor, pozitivní postoj k životu, dbají o sebe a navzdory různým obtížím se hýbou tělesně i duševně. A tím, že „neprudí“ a nejsou odstrašujícím příkladem období 65+, jsou oblíbení a obklopení mladšími lidmi.

Ale našla bych i vzory méně zářivé, nicméně stále následováníhodné, případně úžasné vzory vzdálené, jako byl třeba Jan Tříska nebo Ljuba Hermannová (Květa Fialová na mne svými chvalozpěvy na podzim života už byla za hranou). I když u spousty těch vzdálených vzorů člověk neví, jací jsou v soukromí a mezilidských vztazích, zná jenom jejich veřejnou tvář.

Neradostné konce života nedobrovolně sleduju od útlého dětství, protože členové naší rodiny se dožívají téměř sta let a šťastný náhlý odchod víceméně v plné síle byl dopřán jen 81leté babičce. K úvaze na téma mě kromě podzimu, téměř devadesátiletých rodičů a funění vlastního stáří v zátylku přivedla i páteční akce Života 90 na Žofíně. Zakladatel neziskové organizace Jan Lorman (další zářivý vzor, ročník 1946) se spolu s manželkou Blankou pustili do díla již před 29 lety, kdy byly úplně jiné priority než přemýšlet o stáří. Hnali jsme se za výkonem a prosperitou a v takovém kvaltu nebylo na pomalé zádumčivé stáří místo.

Za tu dobu Život 90 zpříjemnil závěrečné roky spoustě lidí, ať už možností zavolat na seniorskou linku, účastnit se kurzů, uplatnit své schopnosti v práci pro jiné seniory, případně využít služeb Domu aktivního stáří v Praze.

A tak si nad kávou se štrúdlem z jablek naší zesnulé jabloňky říkám, že před stářím bychom neměli zavírat oči, ani se ho bát, ale průběžně se připravovat na to, že mu nejspíš neujdeme. Abychom, až opravdu zaklepe, měli „uklizeno, napečeno a všechno nachystáno“ a místo hysterického přetlačování se s nezvaným hostem o dveře si mohli užívat i jeho darů. Jedním z posilovacích cvičení je učit se ty dary vidět už teď i v méně povedených dnech. A taky vnímat své špatné vlastnosti, protože ty nás na rozdíl od sil a elánu málokdy opouštějí, spíš nabývají na síle. Protože co se v mládí naučíš... však to všichni známe! :-)

Pane Lormane a všechny moje vzory, díky!

PS. Občas tak nakukujeme do životů druhých se závistivým vrčením, jak skvěle se na rozdíl od nás mají, a mám pocit, že s věkem to ještě zesiluje. Každý nejspíš máme osud nějak nalajnovaný, ale i v tom nejchmurnějším scénáři bývá manévrovací prostor. A když se tak dívám na blízké seniory, z nichž mnohé sleduju desítky let, docházím k názoru, že stáří možná bude nejvíce „zásluhovou“ částí života, kdy opravdu sklízíme plody.

Tak konec řečí a jdu radši ještě rychle něco zasít na preventivní fyzioterapii :-)