"Já to prostě nebalím" - Tak přesně tohle si říkám u každé odesílané věci.

Nešťastně sedím nad podnosem a hlavou mi letí tisíce myšlenek ve smyslu "proč radši neděláš náušnice" , "nebude lepší sednout na vlak a dovést to  osobně (co na tom, že je to přes půl republiky)", "mám já tohle zapotřebí?" a další ať už sebelítostné nebo plné odhodlání.

Prostě nejsem balící typ...

Dobře, nedá se nic dělat, mám hotovo a někde je někdo kdo o to má zájem a já mu chci udělat radost a opravdu poslat.

Ušlechtilá myšlenka, ale do činu daleko. Uvědomuji si že činím zcela promyšlené kroky, které mají za úkol vyhnout se balení. Začínám řešit věci, které by klidně počkaly, ale pro mě jsou najednou z těch nejdůležitějších.

Já zoufalec poklesnu natolik že si i uklidím stůl...

Ale podnos na mě pořád mrká a hlásí se o zabalení. "Však já vím!" říkám mu a mizím umýt nádobí, pověsit prádlo... V hlavě mi koluje už jen jedna myšlenka - "do čeho to jen zabalím"

Odcházím shlédnout zásobu krabic...

Mám družbu a místním obchůdkem, schovávají mí různé krabice a bedýnky, hodí se jak na ořechy, jablka, okurky tak některé krabice schovávám na případné posílání věcí.

Jenže krabice jsou malé...

Což mi připomíná píseň a já paroduji "jenže krabice je moc malá, milá Lízo..." Zpívání by mi sice šlo, ale problém to neřeší. Přináším si tác a ač předem vím že je to marné zkouším ho do pár umístit.

Vždycky prostě někde něco kouká...

Přemýšlím nad tím, že začnu dělat věci podle krabic, tak aby se tam vešly. To mi ovšem teď nikterak nepomůže protože dál třímám v ruce tác a rozhoduji se co dál.

Vidím bedýnku...

Možná je znáte taky, takové ty kartonové, vcelku dost pevné, bývá v nich ovoce. To by šlo... 

Mířím k ní - hurá! Tác se vejde a neprotestuje.

Dobře, potřebuji ještě jednu...

Po chvíli jí nacházím a spokojeně si odnáším úlovek. Rodina se mě opatrně ptá jestli se budu stěhovat. Při odpovědi že zatím ne ztácím orientaci a vrážím do dveří.

Jsem praštěná...

Nic nového pod sluncem, ale opětně ztrácím chuť pokračovat v započatém díle a balení se odkládá.

Následně zjišťuji že když má jeden poněkud malý životní prostor a ten mu ještě zabírají dvě bedýnky a tác, je potřeba s tím něco dělat.  Balení se odkládat nemůže.

Přináším nůž...

Cestou chvíli zvažuji komu bude lepší ukrátit život jestli mě nebo bedýnkám.

Zabodávám nůž...

...do bedýnky

Po chvíli usilovného řezání je jedna z nich hezky zarovnaná na jakousi vaničku (hezky zarovnaná - rozumějte mírně zvlněná) a z druhé zbyla jen spodní deska.

Tác se vejde!

Tato radostná novina způsobuje div ne euforii. V rychlosti pakuji malý dáreček - to aby tácu nebylo na cestě smutno a nový majitel měl snad o maličko větší radost.

Jde to ráz na ráz...

Obublený tác a kamarádem dárkem leží v bedýnce a já utěsňuji novinami, přiklápím víkem a upevňuji izolepou (při práci s ní neopomenu v duchu několikrát poděkovat jejímu vynálezci).

Odnáším zbytky krabic...

...vracím se a zjišťuji že jsem tak kde jsem byla

Já to nebalím!

To je první věc co mě napadá při pohledu na vcelku přijatelnou krabici. Ovšem ne moc estetickou.

Balící papír ne!

Děsím už sama sebe - velká krabice, velký papír, malý prostor. Děsivá, leč nevyhnutelná kombinace.

Dobře, tak balící papír ano.

Přesvědčuje mě pohled na krabici různých barev ma první pohled ne moc sourodých. Vyndavám papír a už při tom mám pocit že je větší jak prostor kolem mě.

Začíná souboj...

je to boj kde jde o vše. Dlouho vyhrává papír . Nevím jak to dělá, on nemá ruce já mám a to dokonce dvě. Přidávám i hlavu - tedy bradu aby sem tam přidržela. Papír se nedává tak snadno, ale už se přeci jen občas nechá přemluvit. Přibírám ještě izolepu a papír to pomalu vzdává.

Výhra je moje...

Po souboji je na jedné straně úhledný, vcelku estetický balík a na straně druhé orosená a naprosto vyřízená já.

Ještě doladit...

Opatřím balíček adresami, vyplním podací lístek a pomalu vyrážím na poštu.

Tak jsem to přeci jen zabalila... 

Tajně doufám že příště budu balit něco menšího a stejně tak už vím že budu dál dělat i větší věci:-)))

Ps: Ač to dle výše napsaného nevypadá, tak se snažím balíčky vypravovat opravdu co nejdříve :-)))