•••

Je to už téměř celý rok od doby, kdy jsem představovala svoji dírkovou komoru ušitou z rozstříhaných kalhot.

(celý článek zde: Ušít/užít si vlastní fotoaparát)

Naivně jsem si myslela, že mě tahle má posedlost výrobou vlastních fotoaparátu opustí, přeci jen látková pinholka se docela těžko překonává.

A pak začal předvánoční čas  - uklízení všech těch tmavých, zapomenutých koutů, pečení cukroví nejrůznějších barev a tvarů, balení dárků... takhle jsem si představovala ten kolotoč čtyř adventních neděl, ačkoliv jsem se nikdy neměla k tomu do toho všeho nějak nastoupit a točit se také. 

Letos (teď už vlastně loni) jsem se rozhodla udělat takovou malou, milou výjimku a třeba upéct alespoň perníček. Ale to je přeci moc jednoduché, co třeba perníkovou chaloupku...hm, a dal by se upéct funkční foťák?.... Tak jsem to chtěla vyzkoušet... 

Plán byl jasný: jednoduchý kvádr s dominantním perníčkem ve tvaru stromečku, dírka (tedy zde nejdůležitější prvek, něco jako objektiv u skutečného foťáku) do tmavé čokolády, převíjení lízátkem, zdobený bonbony...:)

Když už byl sladký vynález na světě, už zbývalo ho jen vyzkoušet v praxi, tzn. vyjít s ním ven. Nebylo to tak snadné, jak se může zdát, mé heslo být nenápadný za každou cenu mi v tomto případě moc nevycházelo. Navíc počasí mi také vůbec nepřálo, chvíli pršelo, nebo bylo zataženo. Každopádně po nafocení celého kinofilmu a po jeho vyvolání jsem měla neskutečnou radost: několik políček opravdu vyšlo a já se alespoň podělím o jeden vánočně ladění sken (ostatní snímky čekají na klasické nazvětšení do podoby skutečných papírových fotografií...)

pozn.: natáčela jsem celý postup na kameru, video můžete shlédnout zde:

https://www.youtube.com/watch?v=qlzDqgmQMx8

 

•••

Tímto se loučím a přeji sladký nový rok všem :)