Ne, nechci se rozepisovat o posteli plné nadýchaných voňavých polštářů, ani o gaučíku na odpolední dáchnutí.

Pelíšek je řezník, ale ne ledajaký ! 

Máme ho u chalupy poměrně blízko, ale asi z důvodů počátečního nadšeneckého budování a pinožení , jsme ho za šest let co do vísky jezdíme nenavštívili.

Slýchali jsme o něm v hospůdce u pivka a vždycky jsme si říkali " tam musíme zajet ". Jenže potom " skutek utek ".

Vždycky jsem chtěla mít svého osvědčeného pekaře a řezníka - poctivost a kvalita.

Ten kdo si pamatuje na voňavou neplesnivějící Šumavu a chřupavé venkovské negumové rohlíky, obojí je bohužel už minulostí, pochopí. Rozumí i ten, kdo si chtěl opéci v supermarketu zakoupený luncheon a pak udiveně zíral na pánev plnou tuku a seškvařených kousků drůbežího separátu a pak tu nevábnou směs vylil za stálého míchání však víte kam.

Píšu to sem na Fler, protože je tu tolik lidí, kteří se o kvalitu a poctivost svou radostnou prací snaží, pro potěšení své i druhých. Já si jich moc vážím.

Na okraj, ten chléb jsem vyřešila, tedy po mnoha omylech, pečením vlastního chlebíku z kvásku v klasické troubě. Voní, kůrčička vypečená, nadýchaný, neplesniví, sní se vždy do posledního drobku. Nádhera !

S tím řezníkem nejdřív trochu odbočím. Víte, já byla totálně nemasové dítě. Od toho okamžiku, kdy mě máma jako batole vzala do masny a já tam zděšeně zírala na vepřovou hlavu bez očí v centru výlohy. A byl šmytec. Byla jsem přecitlivělé dítě, zvířátka jsem znala z pohádek a jakmile jsem pochopila odkud se vlastně maso na talíři bere, nevzala jsem ho do pusy. Naši si se mnou užili !

Moje vegetariánství mi vydrželo až do svatby. Pak se to postupně poddalo, protože tam kde jsou mužské fousy, musí být i maso. Od té doby už prošlo mnoho řízků mým talířem.

Ale zpátky k Pelíškovi. Jeli jsme vlastně do oné vísky s porouchanou myčkou. Pár dotazů místním a byli jsme u cíle. 

Rodinný podnik, poměrně zastrčený, žádná reklama, poznávací znamení - fronta usmívajících se lidí, kteří se spolu družně bavili. Žádné kyselé, zamračené obličeje spěchajících lidí, jak je znám z velkoměsta.

Fronta rychle ubývala, protože za pultem se snažila příjemná paní řezníková a její dvě usměvavé a vtipné dcery. Jakmile jsme se dostali do krámu - nádherná vůně uzeného a čerstvého masa. Jitrničky, tlačenka, klobásky, špekáčky, paštička, vše domácí výroby, nádherné libové maso všeho druhu. Lidi se všichni smáli vtipkovali a těšili se na dlabanec.

A pan Pelíšek ! Ladovský řezník s kulatým bříškem za řeznickou zástěrou s kulatým lesklým obličejem zářícím jak sluníčko. Kolébal se mezi lidmi a rozdával na ochutnání nakrájenou klobásku a tlačenku. Prostě výborné to nešlo nekoupit ! 

Když jsme se s plnými taškami dostali ven, zastavila dodávka a chlapík v bílé zástěře začal nosit na zádech dovnitř vepřové půlky.

Ne, tihle vepři určitě neprojeli celou Evropu sem a tam, několikrát zmražení, rozmražení a přebalení.  Ti chrochtali na českém venkově a skončili u Pelíška.

Chvála mu !