Někdy mám prostě tu smůlu, že musím navštívit poštu, včera na Smíchovském nádraží. Vždycky se mi tam moc líbí, protože na 99% se tam nedá dýchat, je tam spousta lidí a tím pádem i málo místa, ale člověk se někdy na úkor toho všeho docela pobaví.

Včera jsem tam vyrazila s několika obálkami a balíčkem. Už mezi dveřmi mě nepřekvapil chumel lidí. Přede mnou stála paní, co právě čekala doporučenou zásilku, dále dva novopečení puberťáci a pán s bublinkovou obálkou.

Paní s dopotručenou zásilkou za chvíli nepovzbudivě odkráčela s dopisem z finančního úřadu a před okénko se nakupili dva kluci, jeden s dopisy a druhý s balíčkem. Neustále spolu komunikovali, tak chvílemi nebylo jisté, jestli hovoří se slečnou za přepážkou nebo jen mezi sebou.

První z nich položil slečně několik obálek k odeslání, když mu byla oznámena suma 148 Kč, odpověděl, že má jen 110 Kč. Zřejmě chtěl smlouvat. To se mu nakonec nepodařilo, tak mu paní za přepážkou pár dopisů, "co nepospíchají", vyřadila.

Druhý z dvojice nastoupil s balíčkem. Balíček půjde obyčejně, jen nemá vyplněnou průvodku. Jak se vyplňuje průvodka? Hm, zřejmě ostatní nepočkají, tak bude muset stát pak novou frontu. Mezi vypňováním se ještě zeptal, jak má vyřešit situaci, když chce, aby mu dotyčný zboží uvnitř balíčku zaplatil. Hm, je potřeba vyplnit složenku na dobírku. Začal tiše vyplňovat.

Další otázka: "A když chci, aby mi zaplatil i poštovné?"

Odpověď: "Zahrňte cenu poštovného do dobírky"

Otázka: "A kolik to bude stát?",

Odpověď: "Podle váhy."

Otázka: "Ale já to poštovné teď platit nebudu? Já totiž nemám peníze a nechápu, proč bych to měl platit, když to chci zaplatit od příjemce."

Odpověď: "Tak to se nedá nic dělat, když nemáte peníze, nemohu váš balíček odeslat."

Odpověď: OK. tak nic.

Potom přišel na řadu pán s bublinkovou obálkou. Chtěl odeslat knihu.

Otázka:" Měli byste takové bublinkové obálky?"

Odpověď: "Ano, měli, ale musíte do druhého patra."

Otázka: "A krabici byste neměli?" (Zřejmě se pánovi nechtělo do druhého patra, když už vystál tu frontu.)

Odpověď: "Ano, máme, myslím, že by vám na knihu stačila a můžete ji nechat i v té původní bublinkové obálce, co jste si přinesl."

Otázka: "Myslíte, že se mi v té krabici ta kniha nezničí?"

Odpověď: "Myslím, že ne, tak ji budete chtít poslat?"

"Ano, rád bych ji poslal, kolik to bude stát?"

"Jestli je to do dvou kg a chcete to obyčejně, tak to můžete poslat jako dopis, nebude to moc drahé (cenu si nepamatuji).

Hm, tak je to 2,25 kg, to už musíme poslat jako balík, a kam to budete posílat?

Do Bulharska.

Aha, tak to bude úplně jinak, musíte si vyplnit tento formulář.

OK, a kolik to bude stát?

Cca ....Kč (cenu si už nepamatuji, ale byla dost vysoká)

Hm, tak já si to ještě rozmyslím.

A co ta krabice, budete si ji brát?

Ano, kolik budu platit? Cca ...... Kč. Hm, a jak můžu platit? Berete karty?

Bohužel, jen od Poštovní spořitelny.

Hm, moment (pán šťourá po kapsách a v peněžence, jj, mám to tady. OK. Tak děkuji.

Není zač, nashledanou.

Tak se pak nedivte, že jsem si myslela, že se na řadu snad ten den ani dostat nemůžu :o)))