Před časem jsem si obstaral nové zásoby pigmentů na vodová mořidla a potřeboval je uvařit. Jelikož jsem v nové dílně ještě neměl vařič, zmínil jsem se o tom před svým tátou, který jako vždy neváhal a prošmejdil půdu svého stoletého domu a přinesl mi funkční skvost snad ze šedesátých let. Sice nevypadal nic moc, já ho však nadšeně přijal, přestože jsem si mohl za pár stovek v Tesku koupit "krásnej, novej a čínskej".

Hned jak jsem si ho přinesl do dílny, chtěl jsem začít s přípravou a vařením mořidel, ale nějak mi to nedalo a rozhodl jsem se ten vařič trochu očistit. Nakonec jsem ho celý rozebral a čistil a brousil a leštil, vlastně jen tak pro potěšení a při tom myslel na dědu, který býval čalouník a dekoratér, a na to, jestli si ho kdysi pořizoval do své dílny nebo na něm babička opravdu vařila...

Nakonec jsem ty mořidla uvařil... 

Citronovou žluť

Tureckou červeň

Tmavou hněď

Ebenovou čerň