Všechno začalo tím, že jsem přednedávnem přešla na syrovou stravu a začala se živit jen syrovou zeleninou, ovocem, oříšky a domácím kefírem. A tak mě napadlo, když už tu chemii do sebe necpu zevnitř, proč se jí patlat zvenčí?

Nevím, jestli mám něco s nosem, ale zjistila jsem, že od té doby, co jím syrovou stravu, nepotřebuju sprchový gel ani jiné patlátka na běžné umývání, neb ani po pěti dnech nošení mi tričko nesmrdí tak, jako dřív po dvou nebo třech. Problém sprcháče se tedy vyřešil sám.

Větší oříšek byl šampon. Když jsem už víc než týden prolézala internetové diskuse a s prohlubující se vráskou na čele pozorovala, jak jsou moje vlasy den ode dne mastnější, přišla záchrana. Záchrana zněla asi takto: Smíchejte jedno vejce, jeden žloutek, lžičku medu (medu? no, nevím, nevím, říkala jsem si) a lžíci nebo dvě citronové šťávy. Můžete přidat koření nebo trochu vonného oleje. Čárymáry fuk - šampon je na světě!

I umíchala jsem sobě navedenou směs, přidala lžíci mleté skořice a vydala se do koupelny. Když jsem si tu vajíčkovou patlaninu lila na hlavu, měla jsem pocity rozporuplné až bláznivé. Přece jen, vajíčko patří (patřilo) na pánvičku nebo do misky, ale na hlavu? A navíc s medem? Med lepí, med se jí, ale umývat?

Po pěti minutách působení jsem vlasy důkladně opláchla vodou a propláchla další vodou, tentokrát s jablečným octem. A utřela a s napětím čekala na výsledek. A vlasy si dávaly na čas. Ó jé, jsou mastné, říkala jsem si. Nakonec jsem to zabalila a šla spát.

Ráno mě čekalo překvapení. Vlasy byly suché, nadýchané a evidentně čisté. A dělaly takové ty přírodní pramínky, úplně jiné než ta jednolitá hmota, která vznikne, když se umyjí šamponem a důkladně rozčešou. I když musím přiznat, že hřebenu zůstaly ušetřeny, tak možná proto... Nicméně vypadaly spokojeně. Po skořicové vůni sice ani potuchy, ale aspoň byly čisté.

A tak jsem zjistila, že ta podivná směs na vlasy přece jen funguje :-) Ale tu skořici, tu jsem z nich dostávala ještě týden.