Před několika lety jsme byla v létě s mojí kolegyní a kamarádkou na poznávacím zájezdu v Paříži a Londýně. Prožily jsme krásné dny plné slunce, legrace a poznávání. Jeden den jsme šly, už přesně nevím, kde to bylo, kolem malebného malého obchůdku s makronkami...
Do té výlohy jsme se dívala jako smyslů zbavená, protože "MACARONS" byly ve výloze naskládané a naaranžované jako nějaké šperky. Byla to prostě nádhera, a těch barev, jedna jako druhá...
Na tuhle uličku jsme si vzpomněla minulý rok před Vánoci. A ani nevím, jestli jsem makronky viděla na internetu nebo někde v televizi či nějaké knížce ...
Rozhodla jsme se, že je zkusím udělat...To přeci nemůže být tak těžké...
Samozřejmě, že jsem vůbec netušila, co všechno to obnáší a kolik s tím je práce:-).
Ani jsme nemohla, já " a pečení" to vážně nešlo moc dohromady. Maximálně tak nasypat ingredience do misky, vše zamíchat a "Peč se samo" :-)
Ale ani to mě neodradilo a byla to pro mě opravdu velká výzva. A tak jsem si nejprve zakoupila knížku s recepty na různé makronky, potřebné věci k pečení a tvoření, nastudovala několik návodů a rad na internetu. Do té doby jsme ani netušila, že existuje nějaká mandlová moučka, co je to cukrový rozvar atd.
Když nastala ta správná chvíle - den "D", tak jsem se do toho pustila. Vše pěkně podle postupu, který jsem našla někde internetu, něco jsem přečetla v té knížce...
Šlo to vcelku jako po másle. Malinko jsme ztroskotala na práci s cukrářským sáčkem, kterým se těsto dávalo na plech. Ale pak jsme si vzpomněla, že mám doma něco, co vypadá jako obří injekční stříkačka, má to pevnou koncovku a pracovalo se mi s tím o mnoho lépe.
Dál vás nebudu napínat. Jak to dopadlo? No, myslím, že napoprvé velmi dobře. Makronky chutnaly výborně...a také i dobře vypadaly...
Pak jsem ještě makronky zkoušela 2x a výsledek nebyl tak pěkný, jako když jsem je dělala poprvé:-)
