Patřím k těm rigidním nešťastníkům, které k nějaké změně dožene až mezní situace. Život pak vždy připluje na záchranném člunu, ovšem místo toho, aby mě vyzvedl, osušil a zahřál, praští mě pádlem přes ruce. Nezbude mi, než pustit to, co ze ztroskotané lodi ještě zbylo. Život si dá si ruce v bok, pobaveně sleduje můj plavecký styl a směje mému vzteklému nadávání.

První rok covidu jsem si užívala hojnosti, zajeté a oblíbené práce v poklidném stereotypu, nerušené pohody v izolaci a hřejivého pocitu z podporování blízkých, na které opatření dolehla.

Další rok se už začalo kácet i v našem pracovním lese a s nástupem třetího roku to kolem mě vypadá jako Vysočina po útoku kůrovce.

Vyčkávací strategii na lepší časy mám stále stejnou. Zrekonstruuju byt, uklidím ve skříních, zašiju prádlo, vyžehlím a věřím, že pomocí vyššího toku energie čchi nalákám pracovní příležitosti. Tentokrát velké kulové…

Chvilku jsem zkoušela veletrh marnosti na síti LinkedIn, ovšem převládl ve mně pocit podobný tanečkům na seznamce v mládí. Zatímco kolegyně se chlubila pracovními nabídkami, na mě se stejně jako na Facebooku lepili fešní „příslušníci americké armády“ a další zahraniční exoti.  Zřejmě mám k stáru konečně aspoň sexappeal a zcela zjevně dělám celý život něco blbě.

Náhodou jsem ve 13. komatě Václava Neckáře narazila na J. A. Pacáka, skvělého bubeníka a zpěváka Olympicu a také výborného grafika, výtvarného redaktora Sluníčka a hodného „strejčka“. Jako první v životě mi dal šanci něco ilustrovat. A nešel mi z hlavy tak dlouho, než jsem vyhrabala staré sololitové rámečky a vzdala „strejčkovi“ poctu, jakou si 15 let po předčasném odchodu z tohoto světa zaslouží.

Kameny jsem nechala odpočívat a vrhla se na rámečky. Doufám, že se život baví a že za měsíc nepřipluje, aby mi megafonem sdělil, že je to trapný návrat k již vyzkoušeným věcem. Znovu, lépe a jinak! Třeba ode mne očekává, že se osvědčím jako obstarožní burleska nebo chovatelka pštrosů. Prostě v něčem, co jsem ve svém pracovně pestrém životě ještě nedělala.

Andělem v rámečku můžete být i vy nebo vaši blízcí, s výjimkou dětí. S těmi jsem pohořela už tenkrát ve Sluníčku a od té doby jsem se v portétování nezletilých nijak nevylepšila...

A pokud Jeňýka neznáte, tohle jsou jeho základní pecky.