Tak to jsem celá já...Malířka,aranžérka,vizážistka,brouk pytlík práce všeho druhu..Za 14 dní mi bude 52 a mám pocit,že teprve teď pomalinku začínám žít..Sice po drobných krůčcích,ale přec..

Pokusím se to vzít meteleskublesku....Narodila jsem se,na základce jsem při vyučování tajně malovala,vyšívala,háčkovala..Na střední jsem se zabývala smyslem života..Každou volnou chvíli po vyučování-teda pokud jsem vůbec nějakou měla,jsem utíkala do přírody se "jako" učit(bydlela jsem s matkou,jejím mužem,kterého nám přivedla domů a s mým mladším bratrem v garsonce)..A kašlala jsem na to učení,absolutně mne to nebavilo.Tak jsem tajně tužkama kreslila vše,co jsem viděla..A hlavně i cítila..Ty pocitové obrázky jsou kolikrát celý můj život..Pak se stal zlom v mém životě ,když přeskočím tak 10 let dál ,a narodil se mi první syn s Downovým syndromem..A tento okamžik mi totálně změnil celý můj život..Je to sluníčko!Své mládí jsem obětovala rodinnému životu,dalším mým synům a dnes ještě dceři.Synové jsou již dospělí,dcera půjde do 1.třídy.Jsem sama už 6 let.2x vdaná a rozvedená.Rozebírat proč a jak a co zde nebudu..Vše to píšu meteleskublesku a mnoho důležitým okamžiků vynechávám..Dostala jsem se konečně k tomu mému tématu:-)

Celý můj život maluju,kreslím,píšu knížku pro děti-vše končilo v deskách,v kumbále,knížka se mi jaksi vymazala na flash disku a mám prd..Ale mozek funguje a tak,po x letech kolem dětí,doma a bez možnosti jít do práce,furt na sociálních dávkách a alimentech,počítání každé koruny a nemít už nic co prodat,jsem si řekla-a holka cos ještě nezkusila..A tak jsem si jednou koupila olejové barvy,knížky a nastudovala jsem do detailů olejomalbu.A první můj výtvor malovala podle mého oblíbence Moneta..Pak jsem se rozmalovala tak,že za jeden den jsem měla namalovaný obraz..Neuměla jsem od prvního tahu štětcem odejít od plátna..Totálně jsem zapoměla na všechny starosti a byla úplně v jiném světě..V tom mém..

Jooo,a tak šel čas.Vždy,když jsem měla chvíli času bez dětí,namalovala jsem obraz,Teď mi jich spousta visí na zdi,lidem se líbí,ale nikdo zatím nic nekoupil..Spoustu obrazů jsem rozdala jako dárky..Neměla jsem peníze ,a tak jsem rozdávala obrazy přátelům,kteří mi v životě pomáhali-jako poděkování...To jsem prostě celá já..Nevydělám ani korunu a ještě rozdávám:-)

Když jsem se mentálně dostala až na břeh,odkud jsem si myslela,že není úniku,rozdala jsem i vlastní duši...A prioritou byly a jsou pro mne mé děti.Maluji stále,dobíjí mne to energií..A pak to dobíjí i mé přátele..A lidi úplně cizí..Bydlím s dětmi v mrňavém bytě,podnájmu,horko těžko to utáhnu,hlavně,že mi visí na zdi ty obrazy..To je fakt k smíchu...Ale beru to sportovně-dětem po mně jednou něco zůstane..

A malířkou?Tou jsem se stala tak nějak jakoby ani nevím jak..Pocity duše ze mne musely ven..A jsou venku..V mých letech mám energie na rozdávání,chci se stát tatérkou..Ale o tom asi až příští článek..

Jsem se vypovídala a jdu vařit oběd..