Pamatujete si na televizní pořad Pevnost Boyard? Já, i celá moje rodinka, jsme se na ten pořad rádi dívali. A mne vždy velmi vzrušovalo, když soutěžící musel jít pro indicii mezi hady nebo pavouky. Ale ten pocit byl vždy jiný. Říkala jsem si: "Hadů bych se nebála", ale kdo ví, žádnou zkušenost s hady jsem neměla. A pocit z pavouků byl zcela opačný, řekla bych strach až fobický. A když se mi teď po létech naskytla příležitost, jít se na hady podívat zblízka, neváhala jsem a šla do toho, samozřejmě s vědomím, že to nejsou žádné jedovaté bestie.

V tom rozrušení jsem nepostřehla všechna správná jména a tak jen zmíním, že jsme se seznámili s korálovkou červenou, s užovkou růžovou Žofkou, s dalšími dvěma hady, jejichž jména jsem nepostřehla.  Do té akce jsem šla s tím, že se hadů bát nebudu a musím říct, že skutečnost předčila mé očekávání. Had má heboučké, příjemné tělo a pokud vám nevadí, že se kolem vás ovíjí jak kolem větve, je to příjemný pocit mít ho jako šálu kolem krku.

Po čtyřech vcelku malých a příjemných hadech přišel na řadu sklípkan. Kdyby mi někdo řekl, že ho budu držet v dlani, tak bych se mu asi vysmála. Jen pohled na něj v televizi mi naháněl hrůzu. Ale touha vyrovnat se ostatním, kteří se nebáli a vzali ho do ruky...dcera, manžel i synova přítelkyně....mě asi zbavila fobie a já se odhodlala překonat sama sebe...a tady je důkaz:

Přiznám se, že štíra jsem do ruky nevzala, nemusím mít všechno, ale potencionální snacha je žena činu a tady je důkaz:

A nakonec přišla na řadu  Pepina, krajta tygrovitá, která váží 65 kg a měří 4,5m.

Tak vám řeknu, po těchto zážitcích se už nebudu bát asi ani krokodýla....