Po dobrém obědě u mamky jsem se vydala do obchoďáku pro novou digestoř. 

Vybrala jsem si, dostala jsem lísteček a cestou k pokladně jsem automaticky sáhla do tašky pro peněženku. Trošku mě rozladilo, že ji tam nemám - zase jsem ji někam pohodila v autě, jako obvykle... Podávám lísteček slečně: "Já si jen skočím do auta pro peněženku - jestli jsem ji tedy neztratila, haha."

V autě nebyla, tak volám mamce: "Hele, podívej se prosím v obýváku, asi jak jsem si vytahovala brejle, musela jsem ji tam na křesle někde vytrousit.  Jo ty jseš na zahradě, tak já počkám. Jé, mám na lince Milana, tak já ti pak zavolám, jestli ji máš." Típnu jeden hovor a vezmu si muže, kterého zajímá, kde jsem: "Ále na parkovišti u krámu, hledám peněženku, asi jsem ji nechala u našich..." "Máš tužku a papír?" "Jé, co zase chceš, asi né, hele necháme to na pak, musím vyřešit tu peněženku..." "No já bych ti dal číslo na paní, CO NAŠLA TVOJI PENĚŽENKU!"

Tak jsem našla ztracenou peněženku dřív, než jsem zjistila, že jsem ji ztratila. Vytrousila jsem ji u našich před domem na silnici. Paní jela kolem, peněženku sebrala, našla v ní lístek z pošty, zavolala k nám na obecní úřad (to je hlava!), a protože Milan je tady známá firma, dostala na něj telefon.

Milá paní z Pardubiček, co jsem zapomněla Vaše jméno, děkuju ! Doufám, že i Vám se někdo další odvděčí jiným dobrým skutkem.

PS: a digestoř mám!