Začalo to tak, že se mě moje sestra zeptala: „Máš podložku a řezátko?“, odvětila jsem, že nemám. Že jsem si vystřihla z tvrdého papíru čtvereček a podle něho kreslím na látku, vystřihuji, špendlím a po kouskách sešívám. Padla z toho do mdlob a okamžitě mi zapůjčila výše zmíněné pomůcky k vyzkoušení.

S posvátnou hrůzou a strachem, že si něco uříznu („je to vostrý jak šlak“) nebo něco zničím (pomůcky nebo látku), jsem se odvážila ke svému prvnímu řezu. Že by to byla hned ze začátku nějaká hitparáda, to tedy nebyla. Ale kousek po kousku si mě podložka a řezátko získávalo na svou stranu až jsem těmto věcičkám propadla docela. Cesta od „vždycky jsem stříhala nůžkama“ až po „nedám bez toho ani šmik“ byla kupodivu velice krátká.

A tak jsem jednou našla na internetu článek, který popisoval, jak sešívat proužky látky pořád kolem dokola po obvodu základního malého čtverce, až z toho vznikne čtverec velký. Zajásala jsem, protože v návodu se pravilo – „připravíme si proužky látky 2,5 cm široké“. Hurá, konečně spotřebuju i ty nejmenší kousky, co mám schovány „kdyby náhodou“! Pak jsem si nachystala půjčenou podložku a řezátko a trochu jsem vychladla. „2,5 centimetru? To jako fakt? Když z každé strany uberu na šířku šicí patky? To toho tedy moc nezůstane. Že bych špatně četla? Ne, čtu dobře…ale udělám proužky raději tři centimetry, to se bude líp řezat.“ A pustila jsem se do toho.

Byla to piplačka! A nařezala jsem si toho hned na dvě kabelky (látek bylo dost) a během šití dělala i něco jiného…mimo jiné pročítala články na internetu. Snažila jsem se zjistit, zda se tato technika náhodou nějak nejmenuje…

A našla jsem…že se jmenuje Log Cabin Quilt a že proužky látek jsou nejčastěji 2,5 palce široké…

Směju se ještě teď, když to píšu.

…a podložku a řezátko jsem vrátila…

…mám už totiž svoje…