Ve svém volném čase teď postupně pracuji na zařizování budoucí výtvarné dílny. Protože se chci primárně věnovat sedlařině, brašnařině a obecně práci s kůží, chodí mi teď jeden balíček za druhým. Jak se jimi tak probírám a kochám, najednou znovu zvoní zvonek. Kouknu z okna - a je tam, zrovna ho pan přepravce vykládá! Tak mi ho konečně přivezli. Mám doma koně.

Když ho konečně dostaneme  do místnosti a složíme ho, tiše stojí, ani se nepohne. Asi je unavený po té dlouhé cestě. Přesunu ho na místo, kde bude čekat, dokud nebude hotový jeho budoucí příbytek.

Položím na něj ruce. Je krásně stavěný a tvarovaný, hlavně ty elegantně dlouhé nohy a pevná čelist.

Stojí klidně, trpělivě, ale hrdě. Sluneční světlo ho hladí a zvýrazňuje jeho barvu, texturu a kresbu - je světlý, v barvě borovice, hlavu spíš do jasanova.

Je velmi mladý, asi tak týden, takže vlastně ještě skoro novorozeně. Zvykneme si na sebe, budu o něj pečovat s láskou. Věřím, že mi bude věrným a pracovitým přítelem po několik desetiletí.

A pak si na něj sednu. Tak je to pravda - nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Budu se na jeho hřbetě toulat krajinou nápadů, inspirací a tvoření.

Čeká nás spousta práce, ale společně dokážeme velké věci. Zatím jsme oba mladí a nezkušení, teprve se učíme, ale už teď vím, že naše společná cesta životem bude úspěšná. Užijeme si ji a bude to stát za to.

Chtěla bych poděkovat truhlářství Hilmar pánů Hilmarových za krásně zpracovaného sedlářského koníka, a Jakubovi Hilmarovi za milou a ochotnou komunikaci.

Pokud byste se chtěli o kvalitě sedlář. koníka či svěrky přesvědčit sami - najděte si jejich stránky pod názvem Dřevocajk :)