Začalo to nevinně.
Výsledek byl ale stále nedostačující.

A tak, jak jsem už psala na konci minulého blogu, znovu jsem oslovila některé tvůrce, kteří projevili zájem, ale neměli v tu dobu čas. Znovu neúspěšně. Hledala jsem tedy jinde, i tam, kde jsem se prve vůbec neodvažovala...

Zkusila jsem oslovit Šárku, která dělá porcelán.
Proč vlastně neodvažovala?
Protože, nevím jak vy, ale porcelán mám zafixován jako něco nádherně jemného, hladkého, ale zároveň křehkého.
Přitom dráty je často potřeba dotahovat silou. Samozřejmě, silou tak akorát odpovídající.
Jenže to může být často jiná, než ten vkládaný kousek snese.

Leč s postupně nabíranými zkušenostmi jsem se odvážila.
Odvážila to zkusit,
Nemůžou být přece zase tak křehké.

K mé velké radosti Šárka na můj dotaz zareagovala pozitivně!
Sice varovala před delší dobou zpracování a dodání, ale to nebylo nic, co by mě zastavilo.
Investovaný čas, kterého bylo ještě i o něco více, se vyplatil.
Vyrobila pro mě hromadu krásných obrázků.
Bylo ohromně těžké si vybrat.
Některé byly jasná volba a přece do dneška nejsou zpracované.
Jiné se mi prostě jen líbily, ale neměla jsem žádnou představu.

Tehdy jsme začaly kout myšlenku společné výstavy.
Obešla či obepsala jsem několik galerií. Všechny nás odmítly.
Možná jsem na to šla špatně, kdo ví.
Až Věninu naše představa nadchla a dala nám prostor pro společnou výstavu.

A tak bychom vás rády pozvaly shlédnout naše společné i samostatné dílo.
Výstavu, jejímž jádrem se proplétá porcelán: