Černé, zaoblené ručky. Vteřinovka krouží po jemné kresbě akátového dřeva a hypnoticky svádí můj pohled. Minutovka si se mnou hraje a posouvá se tajně - vždy je o kousek dál, než s mým posledním pohledem a hodinovka jako by vzdorovala a odmítala se k této hloupoučké hře přidat.

Nikam nepospíchám, jen až příliš často odbíhám pohledem na čerstvě dokončené stolní hodiny. Nemohu se vynadívat - ten absolutní minimalismus, co dokonale vyzdvihuje podstatu přírodního materiálu.

Ručně vrtané, černou dřevěnou moučkou plněné hodinové indexy hlasitě nevolají, jen skromně nabízí rychlou orientaci na saténově hladkém dřevěném ciferníku. Žádné sklížené odřezky, jen jeden kus pečlivě vybraného a poctivě opracovaného dřeva.

Čas, do kterého se zamiluji každým novým pohledem.