Už dávno jsem přemýšlela, že se pokusím vytvořit něco z fima. Protože ale nemám troubu, pustila jsem to z hlavy. Pak jsem se jednoho dne dočetla, že se dá fimo i vařit. A opět jsem to nezkusila, protože mě od toho zrazovaly tři věci. 1) Nikdo fimo nevaří. 2) Určitě to bude smrdět a dostanu zákaz jako na pryskyřici. 3) Výrobek se mi tancem mezi bublinami a narážením do stěn rozbije nebo deformuje. 

Jenže když jsem včera stála ve výtvarných potřebách u regálu s krásným třpytivým fimem, tak jsem prostě neodolala. Po dvaceti minutách vaření jsem zjistila, že: 1) nechápu proč nikdo fimo nevaří, když si spousta lidí stěžuje, že se to připéká, smrdí celá trouba, jídlo z té trouby pak získává podivné aroma a kdesi cosi. Mimo toho 2) to vůbec nesmrdí a taky 3) se tomu vůbec nic nestalo.

A tak by mě zajímalo, proč to fimo pečete? :)

Výrobek samotný prosím berte s rezervou, jakožto pokus jsem ho vykrajovala škrabkou na brambory. :)))