Dovolená bez šicího stroje?... divné, ale přežila jsem!!! Mám prázdniny a tak si je užívám. Ještě než začaly, už jsem měla plány, co všechno stihnu ušít, uplést, uvařit, zavařit a vyrobit... (jistě to znáte).

Pochopitelně, že mé plány vzaly za své už během prvního prázdninového týdne Samozřejmě, že jsem v tom zcela nevinně !! Mohou za to moji rodiče (tááák a mám viníka!!!) Jsem totiž narozena ve znamení LVA! A vzhledem k tomu, že lvi milují slunce a teplo (jasně vidíte, že za to nemůžu), tak i já jsem díky tomuto horkému létu ve svém tvoření ustrnula a nechala se hýčkat slunečními paprsky, neboť vedro mi nevadí. 

Co se týče tvoření, pořád jsem si říkala, že prázdniny jsou dlouhé a času je haba kuuk... (jako hrdý lev nerada přiznávám, že i tady jsem se mýlila... )  :) Došlo mi to ve chvílí, kdy má dcera Bau (20 let) pravila: "nebudeme doma... zítra jedeme na chatu!!" Na jednu stranu jsem byla ráda, že vypadnu z města, navíc pobyty na chatě s mojí dcerou nemají chybu, ale na druhou stranu mi došlo, že tento pobyt zcela naruší mé "šicí" plány...  Mé tvořivé já mi narušovalo radost z odjezdu slovy: "co tam budeš dělat? bez stroje? jsi blázen? co tvoje plány? buď doma!.." bylo mi jasné, že TAM si sebou stroj tahat nebudu, ale nadšení mé dcery bylo tak veliké a opravdové a tak jsem jen okřikla toho čerta, který tam kdesi ve mě vždycky je a začala balit. Rázem mi začalo vrtat v hlavě, co si tam sebou vezmu?

Nakonec to dopadlo stejně jako loni. Vzala jsem si sebou korálky a plsť. Když jsem si to nejdůležitější sbalila do "korálkového kufříku", padaly ze strany mého syna otázky typu... "mami na jak dlouho jedeš?"... "vy se během léta nehodláte vrátit domů? "... No odjely jsme a já se po příjezdu začala vrtat ve svém kouzelném kufříku. Klidně přiznám, že už samotný pohled na ty malé, barevné a krásně se třpytící mrňousky mě naplňuje zvláštní radostí Mám ráda jejich "cinkot" a ráda se v nich přehrabuju.

Během toho kochání jsem narazila na zvláštní korálky... malé obdélníčky, lesklé i matné, laděné převážně do odstínů růžové a červené barvy. A jak už to se mnou bývá, začalo to nenápadně... vzala jsem do ruky ketlovací jehly a kleště a zkoušela navlíkat ty zvláštní korálky na jehly a tak nějak jsem si kombinovala a najednou jsem v ruce měla kousek něčeho, co by se dalo nazvat náramkem (alespoň já jsem v tom tedy náramek viděla!) Udělala jsem tedy jeden a šla ho vítězoslavně připnout dceři na ruku! K mému velkému překvapení se jí líbil a nechala si ho! ... tak jsem si udělala taky jeden, protože původně měl náramek zdobit moji ručku.

Tady jsou ty mé skvosty!!! 

Druhý den jsem se přehrabávala opět v mém kouzelném kufříku a narazila na červený jaspis... jednu dobu můj syn sbíral polodrahokamy, takže jich máme doma mnoho...  Říkala jsem si, jak to ty ženské dělají, že je obšívají, už jsem o tom něco přečetla... moc se mi to líbí a myslím si, že by byl takový šperk hrdou ozdobou mého učitelského krčku ... a tak jsem začala kombinovat korálky, které se ke kamenu hodí... přiznám, že to byla fuška... neboť korálků je mnoho a podle mě byl kandidát každý druhý!!

Nakonec jsem to začala zkoušet... vím, že na internetu je návodů plno a pár jsem si jich přečetla... ale bylo to "v letu" (jak jsme my lvi zvyklí, protože všechno víme, všechno známe a nikdo přece nemusí krále zvířat poučovat) a na chatě internet není... tak jsem v paměti lovila alespoň přibližný postup... Bylo to prvně, co se mi nepřihodilo, že si s něčím hraju a najednou mám hotový výrobek... přiznám se bez mučení, že jsem minimálně 12x !!! párala, než jsem z hlavy vydolovala nějaký postup... Když jsem opět (marně) dodělala druhou řadu, zjistila jsem, že mám jeden korálek jinak a že je tam zase chyba... JENŽE to, co bylo podle mě chyba vypadalo přesně tak, jak to má vypadat... a tak jsem zjistila, že to celý den dělám špatně!!! No tady víc než jinde platí, že chybama se člověk učí ...

Když jsem to domotala, měla jsem z toho takovou radost, že jsem druhý den obšila jeden skleněný korálek, který asi bude patřit do sbírky mé dcery...už si k tomu totiž vymyslela i naušnice :))

takže tady mám ty své zázraky, jsem na ně pyšná i když jsou kostrbaté a ještě nejsou zcela hotové (nevím, na co je zavěsit, obruč? stužky? ušitá šňůrka z korálků?)) a tak se ptám vás...

na co byste to zavěsily vy?

A moc se omlouvám za román... jsem prostě ukecaná NO! A děkuju všem, co našli odvahu to číst a hlavně dočíst!!