Moje tvorba z polymerové hmoty začala třemi nevinnými kostkami hmoty nějaké neznámé značky (kostky ani neměly na obalu žádný název jen návod k použití). Jedna byla žlutá, druhá oranžová, třetí zelená. S velkým nadšením jsem „upatlala“ hromádku výrobků a měla z nich obrovskou radost (upatlala doslova, protože hmota byla příliš měkká a táhla se jako žvýkačka). Výrobky mám dodnes schované, ačkoli už to je několik let. K pečení jsem si pořídila miniaturní troubu na Aukru, kterou používám dodnes. K tvoření šperků je ideální a přestože je uvnitř maličká (plech má cca 10 x 20 cm) upeču v ní najednou i 8 menších šperků.
Byly na nich snad všechny začátečnické chyby.
- Otisky prstů
- Rýhy a nerovnosti povrchu
- Nehezky vytvořené zavěšení
- Obtisklé plošky od pečícího papíru
- Pokusy o zalití do pryskyřice, která nesahala až ke kraji
Naštěstí jsem svou tvorbu nevzdala, protože mně se výsledek zdál téměř perfektní, ačkoli dnes se těmto výrobkům už musím trochu smát. Ale co bylo důležitější? Radost z tvorby a tzv. „flow“, které lidé zažívají právě při tvorbě. Co to znamená? Definice ze stránky Wikipedia.org říká: „Flow (z angl. „proudění“, „tok“) je duševní stav, při kterém je osoba ponořena do určité činnosti tak, že nic jiného se jí nezdá důležité, okamžik, kdy se její tělo nebo mysl vzepne k hranicím jejích možností ve vědomé snaze dosáhnout něčeho obtížného, co stojí za to.“. Více o tomto tématu najdete například v knize Petra Ludwiga Konec prokrastinace, kterou mohu doporučit.
Následovaly velké nákupy hmoty a pomůcek, vysněný strojek na nudle na vyválení rovnoměrných placek a stovky dalších více či méně úspěšných experimentů.
Třpytivé pudry
Experimenty s lakováním a zjištění, že napatlat tlustou vrstvu laku na velmi členitý povrch není nejlepší nápad a lak vytvoří na výrobku ošklivý bílý potah.
Pokusy s průsvitným polymerem, o kterém jsem neměla žádné informace, a tak mě docela překvapilo, že výrobek, který jsem si představovala jako barevnou kuličku uprostřed látky čiré téměř jako sklo, nakonec dopadl tak, jak vidíte na obrázku.
Hrátky s extrudérem a tvorba zbytečně tenkých a lámavých nebo naopak velmi silných přívěšků.
Zadní strany výrobků jsem nadále nechávala netknuté
Začátky s tekutým polymerem
Postupně nastalo zlepšení. Zjistila jsem, že na příliš měkkou hmotu pomůže odsátí změkčovačů obyčejným bílým papírem. Na drolivou a tvrdou hmotu zase pomáhá speciální změkčovač a hodně trpělivosti. Pokud se hmota lepí na prsty, pomůže potřít si je jemným škrobem. A takto bych mohla jmenovat dál a dál.
K velkému zlepšení pak došlo, když jsem se rozhodla začít prodávat na Fleru. Přečetla jsem snad všechny české i zahraniční blogy o tvorbě z polymeru. Nakoupila jiné pomůcky (a experimentovala s pomůckami určenými na úpravu nehtů a zdobení dortů). Výrobky peču na několikrát, zadní stranu většinou zvlášť. A výsledky se dostavily. Výrobky pořád nejsou dokonalé, vždyť jde o ruční práci a každý kousek je originál. Rozdíl můžete posoudit sami. Když se podívám na následující fotografie, vidím, jaký kus cesty jsem urazila a mám radost a chuť se dál zlepšovat.
Zadní strana jednoho z nejnovějších výrobků:
Ukázka několika výrobků z mé současné tvorby:
Každý někdy začínal a ke zlepšení vede dlouhá cesta, kterou bych už doslova mohla vydláždit nepovedenými kousky a pokusy. Ale stojí to za to!
Ještě se vám chci pochlubit domečkem, který jsem si vytvořila jako experiment, dovnitř jsem dala kousek LED pásku, připojila na časovač a chaloupka se každý večer rozsvítí :) .
